StříciStříci, střehu (zastar. střahu) žeš atd., střehou, střez (v obec. mluvě střež, poně- vadž, kdykoliv v imperat. po
z n
. c samo- hláska
i vypadne, obecná mluva náhradou za to c v
ě, z v
ž mění: peci — pec — peč, mazi - maz — maž), střeha (ouc), střáhl n. střehl n
. stříhl (V.), přest. střáh nebo střeh (ši), střežen, žení;
střáhnouti, stříhnouti (zastr.
stříhati, nyní ve: vy-, ostříhati).
Spatně: střežiti, střežím, střežil. Všechna slovesa IV. tř. jsou denominativa (ausnahmslos de- nominativ. Mkl. II. 435
.)
. Jako točiti, bíliti atd. předpokládají kmeny jmenné tok?-, bél?, tak žádám i pro
střežiti kmene jmenného; toho však není a sloveso
střežiti jest tedy bez základu a bez oprávnění. Subst,
střežitel není doloženo a proto se nemůže říci, že toto subst
. předpokládá sloveso
střežiti; a kdyby i bylo doloženo
, mohlo by příponou
-itel? od slovesného kmene tř. I.
střah — (stříci) odvozeno býti. Třetí svědectví proti slovesu
střežiti jest historické. Historická čeština totiž slovesa
střežiti neměla
, sloveso toto jest původu nového a utvořeno jest
, jak za to mám. chybnou analogií: za staroč. imperativ
střež ujalo se
střež a střežte a bylo part.
střežen; jako pak k imperativům
věř, věřte, polož, položte, a participiím
věřen, položen atd
. náležejí infinit,
věřiti, položiti a praes.
věřím, položím atd
., tak přičiněn také ku
střež, střežte, střežen, střežení infi- nitiv
střežiti, praes.
střežím atd
. Jest tedy
střežiti tvar chybný se stanoviska theore- tického — poněvadž se nezakládá na kmeni nominalním a poněvadž ani ve smyšleném substantivu
střežitel opory míti nemůže — i se stanoviska historického, poněvadž ho čeština do nedávna neměla. Kdo schvaluje
střežiti, musí schváliti také:
peku —
pečiti, tluka —
tlučiti. Dle Gb. v Listech filolog. 1877. 301.
Střežiti —
střežím místo
stříci, střeli« je též jen výmysl. Živý duch český a, slovanský vůbec dospěl jen ku stupňo vaným tvarům
stráž a
strážiti. Ht. Brs. 277.
Střežiti chybně m.:
stříci. Brs. 2. vyd. 239. Cf. Prk. Př. 34
. S
. ==
hlídati, brániti, pozor míti na něco. Acht haben, bewachen;
číhati lauern, nachstellen;
výstrahu dáti, warnen; s
e =
varovati se, sich hüten, fliehen, meiden
. Jg
. —
abs. Otevři oči a střez
. Jel
. —
koho (gt),
čeho. Střeže všech stezek mých. Br. Ať střehu kázání tvého; Jáz sem střiehl cest. Ž
. wit
. 118., 146 ; 16
. 4
. Zahradník toho dřieva stříhal. GR
. Ženy své hlédal a jí stříhl
. BN
. Vrátní střežiechu vrat. BO. Okolo sv
. Anny ustanovuje se z mladých lidí čtvero hlídačů
, jenž celého kotaru, luk, ovoce atd. střehou až
do Václava. Sš. P. 762. Oči hospodářovy střehou domu. Č
. M
, 427.
, Ros. Střelnic zdravie i cti jeho. Kat. 1627
. Všech bran městských kázala střieci. Pass. 236. Bóh člověka spravedlivého jako oka 8-že svého. St. skl. I
. 115. S. něčí rady, Výb., zvonu. Háj., zdí.
V. Ten darmo ne- bude s. hrobu božího (hledí užitku svého). Prov
. Jg. Aby ho střáhli. Br
. Nebude-li pán ostřiehati města, darmo bdí, ktož ho střeže; Aby zstrašil rytieře, jenž sú hrobu střiehli. Hus II. 119., 135.
— Alx., Dal
. 37.
— co (lépe: čeho). Ve vězení je stříci rozkázal. Plác. Pes střáhl důra. Zlob. Kdo jazyk svůj střeží, mnoho si mrzutostí uspoří. Prov. Kmp
. Střežechů jej puti jeho dráhu. Rkk. 46. Kto nenávidí duše svojie v sem světě, v život věčen střeže ju. Výb
. 1. 7
. — Puch. —
čeho (koho, gt.)
od čeho. Aby střehl úst svých od zlé řeči. Št. S. někoho ode všeho zlého
. Výb
. II. 15. (Pass.). Vz S. se před čím. —
koho (gt
.)
na koho (kde, s kým) =
číhati. Střáhli na něj
v bráně města. Br
. Střahúc jich
na cestě
. Ben
. S-žie naň ako mačka na slaninu. Mt. S
. A tu Bo- leslav s svými jeho (Václava) střežieše
. Dal. S
. na zajíce. Plk. --
kde (jak dlouho). A
před dveřmi kostelniemi střež a . . . Pass. 39. (Hý.). Pán byl
ve dvoře až
do rozednění střežen. Sš. L. 205. A ti rytieři a oděnci, jenžť ještě
u prázdného hrobu Ježíše střehú. Hus II. 137. By
po životu pustině ho střáhli jako bohyně. Sš Sm. bs
. 86. —
koho, se před kým (varovati): před nešťastnými příhodami. Kom. Někoho před křivou mocí. Ms
. pr. pr. Zaslechna to stříci se bude před nim
. Br
. Střež se před přátely od řečí potupných. Ben. S. se před nakaženými. Har. —
ke komu =
na koho. Já bych k němu střehl. Schön. —
aby —
ne. Střáhl, aby neutekl. Póvod se má stříci, aby se v to nedával. Vš. —
se čeho: jedu, kroku slepého, oplzlosti, Kom., smilstva. Lom. S
. se něčí rady. Alx. Střež se, synu, střež se pýchy
. Sš. Ba
. 15. Nebudere-li se těch náruživostí stříci. Reg. zdr. Střieci se vší křehkosti. Št. N. 7
.. 329
. S
. se hřiechov, řeči nekázané
. Št. St. skl I. 135
. Čím Boha lépe budete milovati, tiem se lépe budete hřiechov stříci. Št
. Hřiechu mají sě kněžie najviece nad jiné lidi střieci
. Hus II. 185. — Br., Ben. V
. Važ si času, chyť se práce, zahálky se střez co zrádce
. Prov. Zname- naný jest
, střez se ho. Prov. —
po kom. Má manžela, po němž holky střáhly. Sá. Kteří (nepřátelé) všelijak po něm (Pavlovi) pásli a střáhli. Sš. I. 142. —
oč. O bezživotí jeho střáhli. Sš. I. 3. —
čeho jak. S. čeho
skrze násilí. Chč. 448.