Stydký
Stydký; stydek, dka, o = zač se styděti třeba, mrzký, hanebný, schändlich. Strsl. styd?k?, turpis, od styd? = stud, pudor. Mkl. B. 19., 261., 256. S. úmysl, Kat. 3393., s. řeč, Št. N. 64. 29., Ros., věc, Br., kroj, Kram., hřích (ku př. cizoložství), BO., cha- lupa (nevěstčí), BO., skutek, Lom., úd (lidský, hanba, stud, das Scharaglied). V. Ústa zpr- zněná řečí stydkú. Št. N. 64. S. pysk, la- bium pudendi (majus), kosť tříselní, hanby- kosť, das Schambein, oblouk, der Scham- bogen, spona, die Schamfuge, štěrbina (otvor, luna, luno), die Schamspalte, části (pohlavní), die Schamtheile. Nz. lk. S. nerv, der Scham- nerve, tepna, die Schamschlagader. Šm. Údové s-cí a břicho jsou blízci; Vydati se v stydké řeči. Sš. II. 130., L. 83.