SůlSůl, genit. soli, f
. S., solt, latinsky sal, řecky
alt;, skr. sara, německy das Salz
. Schl
., Mkl. L
. 70., 313. Sůl = nerost ve vodě rozpustitelný, na jazyku chuť zname- nitou vzbuzující, ve kterémž smyslu i cukr sem náleží
. Z jiného ohledu soli (v lučbě) slovou polučeniny potrojné zakončením -
an (lat. -as) znamenané jako: síran. Jg
. Sůl kamenná neb
kuchyňská objevuje se buď v krystalech n
. v nepravidelných útesech, buď smíšená s jinými látkami n
. ve vodách rozpuštěná
. S. kamenná skládá se ze dvou prvků: sodíku (prvku kovového) a chloru (prvku plynného)
. Dobývá se lámáním, vo- dou se vyluhuje, vypařuje, teplem sluneč- ním odpařuje. Vz Bř
. 114
. Sůl hořká skládá se z kyseliny sirkové, kysličníku horečna- tého a
vody (kysličník horečnatý z kyslíku a hořčíku). Vz Bř
. 122
. S. glauberova obsa- huje kysličník sodnatý s kyselinou sirkovou. Bř. 123., 241.
Soli slovou sloučeniny zásad s
kyselinami a jsou nerosty vidu nekovo- vého,
malé tvrdosti a hutnosti.
S. kamenná
, salmiak
, kamenec, ledek sodnatý
n. chilský, ledek
draslový n. sanytr
, hořká sůl, soda n. salajka, sůl glauberova, borax n. bledna, skalice (zelená
, modrá, bílá)
. Bř. S. Sylviova, sylvín. Bř. 117. Sůl haloidná, halová, krevní, kyselá, louhová (draslo, potaš), mořská, nor- malní, obojná, podvojná, potrojná; soli chro- movité, manganité
, mědnaté, nikelnaté, pla- tinaté, rtutnaté, železité, železnaté. Nz. S. kuchyňská n. obecná je buď kamenná (V.) n
. kopaná aneb jezerní aneb pramenná aneb vařená. Jg
. Pevné soli (které od vody od- loučiti lze), tekuté (které od vody odlou- čiti nelze), rozplývající (které na povětří se rozplývají), jednoduché (jako louhové) kyseliny, složené (ze 2 jiných povstalé). Jg. S
. alembrothská, ammonatá, ammoniaková, cínatá, cíničitá, cínová, červená krevní, čpav- ková, dešťovková, draselnatá, dřevooctová, fosforečná, hlinitá, hombergova (bolekrotici), chebská, indská (Rstp
. 1713.), karlovarská, kyslíkatá, Sauerstoffs., lesní, mikrokosmická, mindererova, mineralní, močová, morellová
, neutralní n
. obojetná, octová, olovná
, per- lová, pevná, pinková, podvojná, popelná, postříbřovací, potašová, povarná, pozlaco- vací, pro dobytek, rostlinná, samosádečná, See-, sírná, Sulphos., solenčáková, Sumpf-, šťavelová, štelečná, štovíková, tartarová, třas- kavá, trpká, v bečkách, v hrudkách, vřídelní karlovarská, zaječická (Bitters.), z jeleního rohu, zásaditá, basisches Salz, železná, žíra- vin, žížalová, žlutá, krevní. Vz Nz. Šp., Kh. Cf. gfk. 801., S
. N., Schd. I
I. 34., 38., 117., KP.
III. 150
.-173
., IV. 180., 181., 202., 305., 404
., 409., 454., Krč. 57
., 58., 203.
. 588
., 907. Soli amoniové, barnaté, ci- nleite, dasičité, drasličité, hliníkové, hořeč- naté, manganaté
, mědičnaté, rtutičnaté, sod- naté, strontičité, sodičité, zinčité, Jg., ammo- naté, Ammoniumoxyds., barytové, Baryt-, be- ryllité, Berylliumoxyd-, cernaté, Ceroxydul-, draselnaté, Kali-, draselaté, Kaliumox
yd-, hlinité (aluminité), Alumiumoxyd-, chromíté, Chromox
yd-, kademnaté, Kadmiumoxyd-, kyslíkové, Sauerstoff-, lithnaté n. lithinové, Lithiumoxyd-, magnesie, Talkerden-, olov- naté, Bleioxyd-. Nz. S. balvanová (vz Bal- van), šibíková (v Polsku, druh soli kamenné s malým podílem jílu, bílá n. neobyčejně zelenavě šedá; má nejméně přísad), třaskací (kamenná, velkozrná, čistá, bílá; ve vodě se rozpouští a silně třeští)
, skalní, zelená (jest jen v dole při kahanci poněkud ze- lená, na dni pak šedá; S. zelená jest ve Věličce nejvýše, pod ní jest s. špicová a pod touto šibová, spizová, spížová (tmavo- šedá, nečistá, promíchaná pískem, jílem, uhlím), orlová. Vys. S. vyvětralá, vyčichlá, vypáchlá, stuchlá, otupělá. Sš. Mt. 73. Lo- žiska soli, Na., štipec, špetka, bečka, lízání, kruh soli; daň ze soli; mísa, řešátko na sul. Šp. Prostice, špíšek soli.
Jg. Solí něco posypati (soliti); s. krušcovatí, zrnovatí
. D
. S
. na jazyku číti
. Mus. S. zmařiti, zkaziti, porušiti
. Br. Roztok soli hlinité, Thonerde- salzlösung. Jak tam ani bečku soli nevylíže (nebude tam dlouho). Us. Mužskému na koně a ženě do hrobu pomůže s. U Žamb. Má to na prodej jako s. (rád by to prodal). U Žamb. Kf. Rohlík kmínem a solí posypaný. Dch. Že Filippovi prodala ten kuoň za l1/2 kopy soli špickuov. NB. Tč. 146. Soli, maměnko, soli, nevěsta venku stojí; V té Vavřinče cesta posepaná soló, vonijó tam chlapce samó devandoló; Dybych já věděla, kdo mě s milým lóci, nasypala bych mu soli plné oči. Sš. P. 463., 562., 783. (Tč.) Ó pane Bože! by (kdyby) to tvé slovo plněno bylo, co by bylo kněží jako zlé soli vykydáno! Zblázněná sól k ničemuž se nehodí, jedné aby byla vyvržena ven a od svini utlačena; Dobrá jest suol, a (= ale) zmisá-li suol, čím sě ozdobí? ani v zemi, ani v sráč užitečna jest, ale ven bude vyvržena; S. od hnisu a od červóv zachovává a chutna činí a obecně každé krmi se hodí. Hus I. 183. Posolíť jich kněžie solí. BO. I stará kráva (koza) ráda líže sůl (smilní). Tč
. Sůl na chléb a chléb na stůl se dává. Nečije soli na jazyku. Vz Hloupý. Lb. Mokne-li s. aneb kameni, bude pršeti. Kda. Nevěř hned na kvap každému, lečbys prve s ním prostici soli strávil
. V. Ztratil se jako s. ve vodě (vz Zmizení); Kdo dobře zažívá, netřeba mu soli (hladovému); Sůl a cukr rozeznati neumí (vz Hloupý); Zmařená sůl téměř (vz Zhýralý); Jest toho potřeba jako soli; Sůl na chléb a ne chléb na sůl se dává (po- čínej si vtipkuje a žertuje střídmě). Č
. Nech tak milá brachu, všeť solí navře. Ani chleba, ani soli. Jest mu mil co sůl v očích
. Tenť mi jest co sůl v očích
. To jest mi s
. v očích. Us. Vrů. S. je v očích nepřátelům, kdo poctivě žije. Na Ostravě. Té. Rád o něm slyší, co by s. v oči sypal. Bylotě to vděk, jakoby mu sůl v oči sypal
. Jakoby mu v oči soli nasypal
. Jg. Vz
Oko, Koza. Vz také více v S
. N
. — S. =
vtip,
rozum, das Salz, der Witz, die Vernunft
. S. před sebou vždycky stavěj
. Mus
. Řeč vaše budiž ozdobná solí. Marek. Attická s
. To rozuměti jest se zrnem soli (cum grano salis). Jg.