SuoubitiSuoubiti. Cf. Mkl. Etym. 312.
— koho (kde) Již bych tě byl dávno snúbil. Ezp. 2077. Mnozí jie (gt.)
u otce snúbichu (uchá- zeli se o ni). Pass. mus. 347. —
se. Hlasy jich dobře se s-ly. Jrsk. —
koho, se s kým. Šmb., Vrch , Osv. —
co k čemu. Věrné k nevěře snoubil. KM. v. 12.