Svábiti
Svábiti, svab, svábě (íc), il, en, ení = dolů vábiti, přivábiti, herab-, herbeilocken. — jak koho. Tvé pekné pozrení, které ma svábilo skoro na zbláznění. Sl. ps. 153. — koho čím k čemu: (penězi) k vojně. V., penězi k hříchu. Lom. Svým vtipem svábí pošetilce. Hlas. — koho na koho. Poslal mi dary, aby mne na sebe »vábil. Háj. Lidi na to co lep svábí. Kram. — co odkud: milosrdenství s nebe. Kram. — co s čím: déš? s povětřím s. Scip.