SvábitiSvábiti, svab, svábě (íc),
il, en, ení
= dolů vábiti, přivábiti, herab-, herbeilocken
. —
jak koho. Tvé pekné pozrení, které ma svábilo skoro
na zbláznění. Sl
. ps. 153. —
koho čím k čemu: (penězi) k vojně. V., penězi k hříchu. Lom. Svým vtipem svábí pošetilce. Hlas
. —
koho na koho. Poslal mi dary, aby mne na sebe »vábil
. Háj. Lidi na
to co lep svábí. Kram
. —
co odkud: milosrdenství s
nebe. Kram. —
co s čím: déš? s povětřím s. Scip.