Svarostan
Svarostan, u, svatostánek, nku, m. — svatý stánek, das heilige Zelt. S. byl prvou svatyní, prvým chrámem národa židovského ; slul také stánkem svědectví či úmluvy nebo schůze (Sš. Sk. 67; cf. Stan). Byltě to stan přenosný, 30 loket zdélí, 10 loket zšíří a tolikéž i zvýší a skládal se z pozlacených desk šitimských (akácových) a z kobercu, které k deskám se připínaly. Skvostnou oponou cheruby protkanou dělil se na dvě části čí síně, a sice a) na svatyni (das Hei- lige) 20 loket dlouhou a b) na velesvatyni (das Allerheiligste), 10 loket zdélí, kamž jen velekněz jednou v roce vstoupiti směl. Kolem stanu byla c) předsíň (der Vorhof) 100 loket dlouhá a 50 široká beze střechy, uzavřená toliko sloupy ověšenými zastřením kmentovým: tam se shromážďoval lid. — i. Ve svatyni (hebrejsky qodeš, lat. sanctum zvané) stál uprostřed oltář kadidlný, na němž ráno a večer knězem kadidlo zapalováno; s jedné strany jeho stál sedmiramenný či sedmiprutý svícen a s druhé strany stul chlebů předkladných či obílcných, na kterém ustavičně dvanácte chlebů obílených leželo, jež každou sobotu obnovovány. — 2. Ve velesvatyni (hebrejsky qodeš qodašim, lat. sanctum sanctorum aneb lépe sanctissimum, neboť název hebrejský je opsaným super- lativem) stála archa úmluvy ze dříví akaco- vého udělaná a zlatem nejčistším uvnitř i zevnitř pozlacená. V ní chovaly se dvě kamenné desky zákona, nádoba s mannou a později také prut kvetoucí Aronuv. Víko pak, jež slulo kapporeth čili slitovnice, bylo z ryzího zlata se dvěma na obou koncích stojícíma cheruby, kteří majíce obrácené tváře k slitovnici zastírali ji křídloma svýma. — V předsíni (hebr. hechazer) stály : oltář zápalný ze dříví akacového, mědí potažený a prstí naplněný, v jehožto úhlích vyčnívali rohové; umyvadlo, určené k čistění kněží. Sr. Procházkovy Dějiny zjev. bož. ve st. /,áko:aě, 2. vyd. str. 93., FS. 43. (Hý.). S. v oltáři, schránka na svátost' oltářní, das Tabernakel, tabernaculum. Pkt., Dch.