Svářiti
Svářiti, svařiti, il, en, ení (svár), zusam- menhetzen; se --vaditi se, sich zanken, mit einander streiten, uneinig sein. — abs. Jest- liže se vespolek s-te. Sš. II. 60. Budete-li se s., budeť všieci zemi škoditi. Dal. — se jak. Dobrým svárem svářil jsem se. ZN. S. se má člověk o pravdu řádem. Hus I. 382. — se s kým (čím, za koho). BO. Ještě soudem s. se bude s vámi. V. On sám chce za ně se s. Pís br. Sváří se s ženú mú. NB. Tč. 125. — se kde. Opět k vádě přišed, ve které se dva Israelité vespolek s-li. Sš. Sk. 82. Tiem činem s-li se před králem. Bj. — se proč. Zemi čenichá, pro zemi se sváří. V. Pro něž to sě s tebú sváři. Kat. 1218. — se oč. Oč se s ním sváříš? Br. Sváříte se co vrabci o cizí proso. Mus. Vz S. se jak. Lom. — se proti komu. Cato. — se o čem (hádati se . O všeobec- ném léku sváří se. Kom.