Svatina
Svatina, y, f. věc svatá, posvátnina. Dám vám s-ny Davidovi věrné. Sš. Sk. 155., 162. — S. = část oběti, jež dle zákona Lev. 22. 2. 7. 10. kněžím připadala. — S., pře- nes. slovo boží, svaté svátosti a posvátná tajemství, das Heilige, zô ňyiov. Sš. Mt 104. (Hý.). — S. = místo svaté, svatyně, das Heiligste im Tempel. Ty ve s-ni přebýváš. Žalm. 21. — S. == svatice. Zlob.