Svatokrádež
Svatokrádež, e, f. = odcizení, porušení n. i neslušné užíváni něčeho svatého, Bohu a cti jeho posvěceného, der Kirchenraub, -diebstahl V. Vz S. N. S. páchati. Gníd. Svatokrádeže se dopustiti, dočiniti. Us. (Hanebná popova) vina bude s-žem (m.!). Št. N. 140. S. jest buď osobná, persönlicher Gottesraub, sacrilegium personale, neb věcná, sachlicher G., s. reale, aneb místná, örtlicher G., s. locale. MP. 121., Hk. Který se štítě model s. dopouštíš. Sš. I. 39.