Svít, svit
Svít, svit, u, m. (zastr. svět) = svítání, der Schein, die Morgendämmerung. Před svitem. Od mraku do s-u (celou noc). Koll. S. mihotavý, flinmender Lichtschein; S. ne- bes. Dch. Na ráno za svitu už na rozvitom šípe šteboce jedno peknô vtáča. Er. Sl. čít. 63. Ode mroucích protklá svitů mhla se kra- jem rozplývá. Sš. Sm. bs. 54. — Svity = řasy, klky, die Zotten. Nz. Ik. — Svit = plamének bílý, die Waldrebe. Slov. Hdk. C.