Svítiti
Svítiti, svěť (ne: sviť), svitě (íc), il, cen' cení (na Slov. -těn, tění); svítívati. Kořen svit. Schl. — S. = světlem koho provázeti, leuchten, vorleuchten; světlo ze sebe vydá- vati, leuchten, scheinen; se — blyštěti se, blitzen, glänzen, funkeln, leuchten; ukazovati se, leuchten, glänzen. Jg. — abs. Slunce, měsíc, hvězdy svití (světlo ze sebe vydá- vají). V. Měsíc svítí jako rybí oko. D. Ten se svítí (ukazuje). Jel. Nerád bych tam s-til í (se ukazoval). Us. Dch. Dyž jsem šel dom z hospody, denníčka svítila; S-ly hvězdičky překrásné, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele, utěšení moje spanilé. Sš. P. 665., 65. Dokud olej v lampě, bude s. oheň. Žer. 322. — komu. Co sa očóm svítí, móže býť i sláma. Slov. Tč. Svítí mu oči. Vz Opilý. Sn. Nedbám na měsíc, když mi slunce svití. Kmp. Ó hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! když jsem vámi chodíval, měsíček mně pěkně svítíval; S-lo mně slunko, bylo naprotivá; už se to slu- néčko za hory ubírá; S-lo mně děvče, jak to krásné slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce; S-til mně měsíček, hezký šohajíček, ale už nesvítí, zašel za kopeček; Dyby mně tak bylo, jak mně bývávalo, dyž mně to slunečko jasně svítívalo; Hruštičkou za- třasu, děvčátek natřasu, děvčátek jako kvítí, všady mně slunce s-tí. Sš. P. 65., 255., 384. Aby slunce všem svítilo. Hus I. 216., 322. (Tč.). — komu čím. Mní, že mu samému slunce svítí. Prov. Světlo věčné ať jim s-tí. Us. Aby swietil jim. Ž. wit. 104. 39. Svítí sobě loučí bílou. Er. P. 152. Ta věž svítí všem plavícím se. Bart. Svítiti někomu lu- cernou, Us., pobožností, dobrými mravy, Br., dobrým příkladem, Kom., dobrými skutky. Št. — komu kde: na schodech, na (po) cestě domů. Us. — čím. Měsíc svítí světlem vypůjčeným. Mk. S. loktem (děravý loket míti), zuby (často se smáti a je uka- zovati). Us. S. světlem. Har. I. 142. S. do- brými skutky. Št, Kn. š. 211. Čiň skutky příkladné a svěť světlem svým. Hus III. 32. Tam panna Maria všudy příkladem svítila. Sš. L. 43. Svítí očima. Us. Šd. Svítí prdelí (má kalhoty na zadnici roztrhané). Us. Vrů. Svítí očima jako pes kulkama. Us. — nač. D. Aj ty slunce, čemu ty svietíš na ny? Rkk. 35. Slunce svítí na mráz. Vz Slunce. Er. P. 37., Č. - (se) kde. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidie dobré skutky vaše. Hus I. 300. V něm svítí se obraz boží. Jel. E. m. 78. Na horách se svítí. Er. P. 108. Co je v srdcu potajemné, to se v tváři s-tí. Mor. Tč. A v tom mu (Pavlovi) s-lo pro- rocké světlo; Čítá i ty, jenž druhdy na ne- beském oboru věčné blaženosti s. budou; A světlo ve tmě svítí. Sš. I. 142., II. 169., J. 12. (Hý.). Svítilo se po všem dvoře, po všem dvoře až v komoře. Sš. P. 749. Drahé oděnie se na tobě svítí. Výb. II. 49. Ten olej jako sě v orudie tají, když žádný dobrý skutek před blížniemi nesvieti. Hus III. 10. Mysl člověčí svieti sě v jeho tváři. BO. — kdy (kam). Měsíc v noci svítí. Us. Buoh dnem svieti, nocí mračí (instr. času). Brt. Buoh dnem svití. Kat. 2620. Ztratila som jasný kameň od východ slunca, který svítí ve dně v noci do mého srdca; Svič, mě- síčku, svić pěkně z večera, dobro noc tobě vinšuju kochanko moja; A ma ta děvucha takový prstenek, co se un ji svići v noci jak ohenek. Sš. P. 317., 339., 748. (Tč.). čím k čemu. Ssaj v se pramen světla blahý a pak sviť jím ve vděku k věčné spáse člo- věku. Sš. Bs. 45. Dobrými skutky k do- brému příkladu jiným s. Št. — kudy, kam odkud. S-lo slunce skrze mhlu. D. Kra- jíček chleba, svítí skrze něj (je tenký). Us. Dch. Sviti mi mesáčik štítom do komory. Sl. ps. II. 5. 307. Kdyby sedláka nebylo, břichem by se ti svítilo (měl bys prázdný žaludek). U Žamb. Dbv. Svítilo mi slunce od východu přes naší zahradu. Er. P. 164. Pohleď, pohleď, co se sviči přes zeleny kopec. Sš. P. 737. — se od čeho: od zlata a drahého kamenie. Výb. II. 49. — kam. Svítí mi do očí. Us. Dch. Jí (církvi) chce zloba svítiť k smrti bráně. Sš. Bs. 204. Na maliny slunko svítí, na děvčata krása letí. Sš. P. 632. Do těch našich oken pěkně slunce svítí; Sviť měsíčku, na ten panskej dvůr; Na cestu mně svítíval jasnej měsíček. Er. P. 110., 174., 201. S-lo slunečko na mé okenečko, od půlnoci měsíček. Sš. P. 206. odkud. Svítí mu z očí. Vz Opilý. Sn. Svítil mně měsíček z hory javorové, ale se zatemnil v síni šohajové. Sš. P. 255. — jak dlouho. S-la mně hvězda od večera do dňa; Bože, milý dobrý, co to vyznamená? Sš. P. 392. — proč. 1 ty jeho tváře radostí se svítí. Sš. Bs. 6. Pro jedno kvítí slunce nesvití. Er. P. 231. Svítí co oharek (hovno) v lucerně. Prov. Už mu ve dně svítí (už ho na mále). Vz Smrť. Č. — se. Sviti se hvězda (třpytí se). Jel. Ten kůň se jen s-tí (leskne, je tučný). Us. Vec nemože býť tmavá vtedy, keď sa svítí. Slov. Tě. Svící se to jako medenica (o zapálenině). V Hané. Bkř. Ne všecko zlato, co se svítí. Prov. — se jak. Nad jiné se svítiti (ukazovati). Us. Měsíc slunkem (jako slunko) svítil. Sš. Bs. 2. — se čím. Máť lid čelední v domu s-ti sě ctnostmi; Svietie sě svým bleskem ne- beské hvězdy. Št. N. 62. S. se ctností. Smil v. 855. Zlatem se svítí stěny. Er. Kyt. 5. — s adv. Sviť, měsíčku, sviť jasně, ať nám láska nezhasne; Sviť měsíčku vysoko, až já povandruju; Sviť, měsíčku jasno, už slu- nečko zašlo. Sš P. 272.. 406., 464. (Tč.).