SvítitiSvítiti, svěť
(ne: sviť), svitě (íc), il, cen' cení (na Slov
. -těn, tění);
svítívati. Kořen svit. Schl
. — S. =
světlem koho provázeti, leuchten, vorleuchten;
světlo ze sebe vydá-
vati, leuchten, scheinen;
se —
blyštěti se, blitzen, glänzen, funkeln, leuchten;
ukazovati se, leuchten, glänzen. Jg. —
abs. Slunce, měsíc, hvězdy svití (světlo ze sebe vydá- vají). V
. Měsíc svítí jako rybí oko. D. Ten se svítí (ukazuje)
. Jel. Nerád bych tam s-til í (se ukazoval). Us. Dch. Dyž jsem šel dom z hospody, denníčka svítila; S-ly hvězdičky překrásné
, obloha, celé nebe jasné, všecko všady vesele
, utěšení moje spanilé. Sš. P.
665., 65. Dokud olej v lampě, bude s. oheň. Žer. 322. — komu. Co sa očóm svítí, móže býť i sláma. Slov. Tč. Svítí mu oči. Vz Opilý. Sn. Nedbám na měsíc, když mi slunce svití. Kmp. Ó hory, kopce a doliny, jak jste mně bývaly upřímny! když jsem vámi chodíval
, měsíček mně pěkně svítíval; S-lo mně slunko, bylo naprotivá; už se to slu- néčko za hory ubírá; S-lo mně děvče, jak to krásné slunce, ale už nesvítí, odešlo za kopce; S-til mně měsíček, hezký šohajíček, ale už nesvítí, zašel za kopeček; Dyby mně tak bylo, jak mně bývávalo, dyž mně to slunečko jasně svítívalo; Hruštičkou za- třasu, děvčátek natřasu, děvčátek jako kvítí, všady mně slunce s-tí. Sš
. P. 65., 255., 384. Aby slunce všem svítilo. Hus I. 216., 322
. (Tč.). —
komu čím. Mní, že mu samému slunce svítí. Prov. Světlo věčné ať jim s-tí
. Us. Aby swietil jim. Ž. wit. 104. 39. Svítí sobě loučí bílou. Er. P
. 152. Ta věž svítí všem plavícím se. Bart
. Svítiti někomu lu- cernou
, Us.
, pobožností, dobrými mravy, Br., dobrým příkladem, Kom., dobrými skutky. Št. —
komu kde: na schodech, na (po) cestě domů. Us. —
čím. Měsíc svítí světlem vypůjčeným
. Mk. S. loktem (děravý loket míti), zuby (často se smáti a je uka- zovati)
. Us. S. světlem
. Har. I. 142. S
. do- brými skutky. Št, Kn. š
. 211. Čiň skutky příkladné a svěť světlem svým. Hus III. 32. Tam panna Maria všudy příkladem svítila
. Sš. L
. 43. Svítí očima. Us. Šd. Svítí prdelí (má kalhoty na zadnici roztrhané). Us. Vrů. Svítí očima jako pes kulkama. Us. —
nač. D. Aj ty slunce, čemu ty svietíš na ny? Rkk. 35. Slunce svítí na mráz. Vz Slunce. Er. P. 37., Č. -
(se) kde. Tak svěť světlo vaše
před lidmi, ať vidie dobré skutky vaše. Hus I
. 300. V něm svítí se obraz boží. Jel. E. m. 78.
Na horách se svítí. Er. P. 108. Co je v srdcu potajemné
, to se v tváři s-tí. Mor. Tč. A v tom mu (Pavlovi) s-lo pro- rocké světlo; Čítá i ty, jenž druhdy na ne- beském oboru věčné blaženosti s
. budou; A světlo ve tmě svítí. Sš
. I. 142., II. 169., J. 12
. (Hý.). Svítilo se
po všem dvoře, po všem dvoře až v komoře. Sš
. P. 749. Drahé oděnie se na tobě svítí. Výb. II. 49. Ten olej jako sě v orudie tají
, když žádný dobrý skutek před blížniemi nesvieti. Hus III. 10. Mysl člověčí svieti sě v jeho tváři. BO. — kdy
(kam). Měsíc
v noci svítí. Us. Buoh dnem svieti, nocí mračí (instr. času). Brt. Buoh dnem svití. Kat. 2620. Ztratila som jasný kameň od východ slunca, který svítí ve dně v noci
do mého srdca; Svič, mě- síčku, svić pěkně z večera, dobro noc tobě vinšuju kochanko moja; A ma ta děvucha takový prstenek, co se un ji svići v noci jak ohenek. Sš. P. 317., 339., 748. (Tč
.).
čím k čemu. Ssaj v se pramen světla blahý a pak sviť jím ve vděku k věčné spáse člo- věku. Sš. Bs
. 45
. Dobrými skutky k do- brému příkladu jiným s. Št. —
kudy, kam odk
ud. S-lo slunce
skrze mhlu. D. Kra- jíček chleba
, svítí skrze něj (je tenký). Us. Dch. Sviti mi mesáčik
štítom do komory
. Sl. ps. II. 5
. 307. Kdyby sedláka nebylo, břichem by se ti svítilo (měl bys prázdný žaludek). U Žamb. Dbv. Svítilo mi slunce od východu
přes naší zahradu. Er. P. 164. Pohleď
, pohleď, co se sviči přes zeleny kopec. Sš. P. 737. —
se od čeho: od zlata a drahého kamenie. Výb. II. 49. — kam. Svítí mi
do očí. Us. Dch
. Jí (církvi) chce zloba svítiť k smrti bráně. Sš. Bs. 204.
Na maliny slunko svítí, na děvčata krása letí. Sš. P. 632. Do těch našich oken pěkně slunce svítí; Sviť měsíčku, na ten panskej dvůr; Na cestu mně svítíval jasnej měsíček. Er. P. 110., 174., 201. S-lo slunečko na mé okenečko, od půlnoci měsíček. Sš. P. 206.
odkud. Svítí mu z očí. Vz Opilý. Sn
. Svítil mně měsíček z hory javorové, ale se zatemnil v síni šohajové. Sš. P. 255. —
jak dlouho. S-la mně hvězda od večera do dňa; Bože
, milý dobrý
, co to vyznamená? Sš. P. 392. —
proč. 1 ty jeho tváře radostí se svítí. Sš
. Bs. 6. Pro jedno kvítí slunce nesvití
. Er. P. 231. Svítí co oharek (hovno)
v lucerně. Prov. Už mu ve dně svítí (už ho na mále). Vz Smrť
. Č. —
se. Sviti se hvězda (třpytí se)
. Jel. Ten kůň se jen s-tí (leskne
, je tučný). Us. Vec nemože býť tmavá vtedy
, keď sa svítí. Slov. Tě. Svící se to jako medenica (o zapálenině). V Hané. Bkř. Ne všecko zlato
, co se svítí. Prov. —
se jak. Nad jiné se svítiti (ukazovati). Us. Měsíc slunkem (jako slunko) svítil. Sš. Bs. 2. —
se čím. Máť lid čelední v domu s-ti sě ctnostmi; Svietie sě svým bleskem ne- beské hvězdy. Št. N. 62. S. se ctností. Smil v. 855. Zlatem se svítí stěny. Er. Kyt
. 5
. —
s adv. Sviť, měsíčku, sviť jasně, ať nám láska nezhasne; Sviť měsíčku vysoko, až já povandruju; Sviť, měsíčku jasno, už slu- nečko zašlo
. Sš P. 272.. 406., 464. (Tč.).