Svolení
Svolení, n., die Ein-, Bewilligung, Bei- stimmung, der Beifall. S. obce (snesení); s. stran na smlouvce. V. S. děvčete, rodičů k sňatku. Us. S. sněmovní, Knst., obecné, zemské. Ros. V prodeji a kupování s. právo lomí. Rb. V prodávání a kupování s. trho- dějce že má býti, zjevnoť jest. CJB. 365. Vzíti si, dostati, dáti s. k něčemu. Us. Dch. S. k pobytu dostati. Dch. Aby žádného s. knapského bez vůle soukenníků nečinili. Sedl. Rychn. 38. 18. Pakli kto přes to s. učinil, nemají jemu toho lehčiti. Let. 213. Z toho domu nic aby Matějovi dáno nebylo vedlé s. jeho, nežli sukně a meč. NB. Tč. 260. Odložili do druhého semnu (sněmu) podlé jich obú s. Půh. II. 321. S. obecné podnik- nouti. Bart. I. 32. Manželství jest s. řádné muže a ženy, nerozdílné; S. muže s ženú k manželstvie; A s. to tvrdí sě řečí s obú stranu, že muž die: Já tě pojímám za svú ženu. A ona: A já tě za svého manžela; S. s obú stranu dobrovolné, beze lsti, činí manželstvie, ačby nikdy spolu neleželi; A to s. jest nerozdílné do smrti jednoho z nich; Kto je smie lúčiti rózno, když jest s. úmyslem pravým a tú řečí potvrzenie?; Manželstvie jest spojenie aneb s. samce a samice, totiž muže a ženy mezi svobodnými osobami a k manželstvie hodnými, v sobě držiece narozdielný obyčej společného by- dlenie; V Kostnici jest biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest prodal a papež od s. penieze vzal. Hus I. 198., II. 38., 3y., III. 200., 285. (Tč.).