Syčeti
Syčeti, 3. pl. -čí, syč, -če (íc), el, ení; syčívati, sykati, sykávati; syknouti, knul a kl, utí, zischen. — abs. Had, V., blesk syčí. Hlas. Ten sykal, když mu řezali divé maso (hlasem syčícím bolesť jevil, vor Schmerz zischen). Us. On syká (sáká), na Slov. — močí, smrká. Plk. On celý rok syčí = rech- tem chodí. Nvk. Cf. Syčák. — kde. Hrnec na plotně syčí. Us. Dřevo syrové v ohni syčí. Ros. Pára pod poklicí syčí. — proč: bolestí sykati. — odkud: voda z roury syčí (syčíc stříká). Us. — kam- A blesk syká zlobně v zemské žleby. Sš. Snt. 61.