Šíje, e, šijka, šiječka
Šíje, e, šijka, šiječka, y, f. — zadní část krku, týl, vaz, V., Lk., u koní: hřeben, der Hinterhals, Nacken, das Genick. V., Šp. Strsl. šija, jugulum, collum. Mkl. B. 4. Š-e od ši (šinu se). Šť. Popřední krku díl hrdlo jest, zadní šíje. Kom. J. 352. S. = prvních sedm obratiu páteře či hřbetnice. Vz S. N. Má tvrdou šíji. Vz Neústupný. Lb. Tvrdé šíje člověk (vz Svéhlavý;. V., 0. Svou šíji jhu poddati. Jel. Šíje zpupné. Troj. Vz Kostra a S. N. — Š. krk, der Hals. Provaz mu na šíji uvázali, Šíje jim mečem ohole (potínaje). Dal. Pod šíjí (pod pokutou ztra- cení hrdla). Pulk. — Š. plece, die Schulter. S. mé nesnesou toho břemene. Sych. — Š. — vchod do sklepa, der Kellerhals, Vorkeller. Jde se dolu nějakou šíjí nevelmi širokou. Pref. — Boč.. Zlob. — Š. (novější) = úžina zemská, mesimoří, okřídlí, v řeč. také av-/ýv. Š. — úzká čásf souše, která dva, větší díly souše spojuje. Blř. Die Landenge. Šjje nej- větší: suecská, panamská. Tl. — Š. hory, der Bergrücken. Alx. Tab. c. 109. — Š. ve mlýně, der Mühleisenhals. Prm. IV. 199. — Š. u loutny, der Kragen. Kom.