Šíje, e, šijka, šiječkaŠíje, e,
šijka, šiječka, y, f. —
zadní část krku, týl, vaz, V., Lk., u koní:
hřeben, der Hinterhals, Nacken, das Genick. V
., Šp. Strsl.
šija, jugulum, c
ollum. Mkl
. B. 4. Š-e od
ši (šinu se). Šť. Popřední krku díl
hr
dlo jest, zadní
šíje. Kom. J. 352. S. = prvních sedm
obratiu páteře či hřbetnice
. Vz S
. N
. Má tvrdou šíji. Vz Neústupný. Lb. Tvrdé šíje člověk (vz Svéhlavý;. V., 0. Svou šíji jhu poddati. Jel. Šíje zpupné. Troj
. Vz Kostra a S. N. — Š.
krk, der Hals. Provaz mu na šíji uvázali, Šíje jim mečem ohole (potínaje). Dal. Pod šíjí (pod pokutou ztra- cení hrdla). Pulk
. — Š.
plece, die Schulter. S. mé nesnesou toho břemene. Sych. —
Š. —
vchod do sklepa, der Kellerhals, V
orkeller. Jde se dolu nějakou šíjí nevelmi širokou. Pref. — Boč
.. Zlob. — Š
. (novější) =
úžina zemská, mesimoří, okřídlí, v řeč. také
av-/ýv. Š
. — úzká čásf souše, která dva, větší díly souše spojuje. Blř. Die Landenge. Šjje nej- větší: suecská, panamská
. Tl
. — Š.
hory, der Bergrücken
. Alx. Tab. c. 109
. — Š.
ve mlýně, der Mühleisenhals. Prm. IV. 199
. — Š.
u loutny, der Kragen. Kom.