Šinouti. ŠfŠinouti. Šf.
III. 498.
— se kam:
v cho- deb stín, Osv., v před. Vrch.
— se kudy. Tmou
se šinul hustší mrak. Kká.
— jak. Den
za dnem se zvolna šine. Vrch.
— kým. Ptáček křídloma šinul. Hdk.
Zav.
V Moravě pak zpět (opak) sú sebú š
-li urození (od katolictví odpadli). Arch. VIII. 338.
— co odkud. Caesura konce stop
od sebe šine. Dk.
