2. Šíř
2. Šíř, e, šíře, e, šířka, y, f. = širokost, die Breite. Slovan, širja, latitudo, příp. -ja. Mkl. B. 81. Š. = rozměr menší na každé ploše, rozměr větší jest pak délkou její. S. N. Jeho královstvie jest v dáli i na šíři neseznáno. Kat. 493 ,1848. To nemá větší šíře; ani prstu na šíř (zšíří), ani za nehet zšíří; povrchní š. n. položitosť. V. Šíř nádoby. D. V šíř se rozstoupiti; Voji rozehnachu sě v šíř. Rkk. Kámen dvou pídí z šíří. Har. Š. zeměpisná, hvězdy, severní, jižní; š. vlny (Welle); šířka slohu (rozvláčnosť). Stupeň, kruh šířky, celou šířkou. Šm. Š. astronomická (severní, jižní) = sfaerická vzdálenost nějaké hvězdy od eklip- tiky ; zeměstřední (geocentrická), béře-li se koule nebeské země; slunostřední (heliocen- trická), myslíme-li si slunce za střed koule nebeské, zeměpisná vzdálenost' místa něja- kého na zemi od rovníku. S. N. Š. řemenú, die Riemenbreite; Teletina béře se na tabuli do šířky a do délky. Šp. Š. holénky, die Schaftbreite. Nz. Š. akkommodace (přizpůso- bení), die Akkommodationsbreite. S. nůžek, das Scherenblatt. Vz Šířky. Nz. lk. Jde pěkně do š-y. Us. Bieše veliká š. mezi nimi (inter- vallum). Bj. Petidcát v šíři a výš jeho na třidcet loket. BO. — Š. = plocha, die Fläche, Abflachung. Sal. 204. 14.