Škoditi
Škoditi, škoď, dě (íc), il, zen, ení (na Slov. děn, ění); škodívati, schaden, Schaden zufügen. — abs. To nic neškodí. D. Co Škodí? Dch. Co škodí, to učí. Prov. Všeho moc škodí. Us. Dch., Vlk. Jazyk je úd malý v těle. ale mnoho škodí, jestli ho člověk na uzdě pozorně nevodí; Co nejvíce škodí, to se nejvíc rodí. Mor. Tč. Pochlebník jest sladký nepřítel, neb sladké a libé praví, ale viece než zjevný nepřietel škodí; Nižádná nebude škoditi prchlivosť, když nižádná nepanuje zlosť. Hus I. 258., II. 253. (Tč.). Skodí-li co ten rybník, jakož póhon svědčí, a topí-li dále. Půh. II. 549. Delší krk by neškodil, lépe: nebyl by se škodou. Km. Snáze jest hroziti než škoditi. Pk. Mnoho příliš mluví, ale málo škodí. Tím se maž, kdež škodí (kde bolavé místo jest). Jád. — komu. To zdraví neškodí. V. Coť jemu škodí (dobře se má)? Us. Budete-li se svá- řiti, bude vší zemi š. Dal. To jeho pocti- vosti nemá nic š. Václ. XIII. A jeho právu neškodí do tří let a 18 neděl. O. z D. Člověk sám sobě nejvíce škodí; Příležitosť k zlému neškodí každému; Kdo se od práce vzda- luje, ten i cti své škodí; Ten sám sobě škodí, kdo ku zlému túží. Na Mor. Tč. Žád- nému neškodí zbytek pozornosti; Víno škodí hlavě, v zbytku je nezdravé; Čo ludóm není k pokrmu, též i zemi škodí; Pokrm zby- tečný zdraví škodí; Vícej škodí člověkovi jazyka úpadek, nežli když na klskej cestě upadneš na zadek; Mnohé jedla (jídla) v pod- statě svej aj zdravju škoďa. Slov. Tč. Ne- škoď si (nezahanbuj se), Us. Zkr. Co jedněm lidem škodívá, to druhým prospívá. Kmp. Čím viece lichví, tiem viece sobě škodí; Jakož vinen jest, ktož púštie šípy a kopie k smrti, též muž, jenž lstivě škodie přieteli svému; Taký lajce škodí sobě; Báti se nemá dobrý, by jemu mohlo co škoditi, neb Bóh obrání; Jemu ta kletba neškodí ale pro- spívá; Mnějí kněžie a lid učí, že každá jich kletba škodie tomu člověku, jehož oni klnú; A tak jest nynie rozmnožena křivá kletba kněžská, že již sprostní lidé mohou jako hmatati, že viece ta kletba škodie těm, jenž klnú, nežli těm, kteří od nich kletbu trpie; Ani Bohu škoditi kto móž, ani Bóh nespra- vedlivě š. komu móž, ani škoditi nespra- vedlivě komu trpí. Hus I. 216., 234., 250., 363., II. 206., III. 224., 226., 227. (Tč.). Těm póhonóm nic nemá škoditi, dokudž on práz- den nebude; Škodí-li co Janovi do toho, k tomu mluv; Škodí-li jemu do něho co, ale požeň ho novým póhonem; Škodí-li p. Předborovi do koho a má proč, hleď toho právem. Půh. I. 263., 308., II. 327., 575. Kdo neskoro (pozdě) chodí, sám sobě škodí. Kmp., Lb. — (komu) na čem. Někomu na zdraví š. Us. Kdo v zármutku chodí, na zdraví si škodí. Us. Tč. Hněv na zdraví velmi škodí a tělo zemdlívá. Slov. Tč. Jestliže by jemu to na jeho cti škoditi mělo podlé práva. NB. Tč. 227. Baby na úrodách zemských škodily. Dač. I. 172. To Janovi na jeho právě nemá škoditi. Půh. I. 264. Onen (pochlebník) v duši rány činí, ale tento (nepřietel) ve zboží neb v těle a potom také i škodí i na těle i na zbožie. Hus I. 260. — komu s kým. Se svými kozáky velmi škodil Turkuom. Dač. I. 161. — komu nač. Neškoď si na oči. Us. Zkr. — komu co f = hubiti). I je sč jemu zemi škoditi. Dal. 47. (k. 28. 4.). — komu skrze co. Ať by ďábel, ten chytrý lakač, skrze ctnosti nás neoklamal, jenž také i skrze dobré skutky přivykl jest lidem škoditi. Hus III. 38. Tělo duši ubližuje skrze nepokoje a duša tělu škodí skrz nemoci svoje. Slov. Tč. — kde. Na moři škodí a loupí. V. Škodil si u majstrátu. Us. Zkr. Loupežník lidem na cestách škodí. — komu čím. Čechové svou přílišnou vlídností a dobrotou sobě škodí. V. Aby tím nic neškodil (neutrpěl). Arch. IV. 212. — St. skl. — s inft. Třikrát denně se nasytiti škodí, leč skrovně. Kom. —komu v čem. Rk. Doufají, že jim to ve právě jejich neškodí. NB. Tč. 286. V úmluvách, ježto se mnú učinila, škodila mi na mém zboží, na řekách i na lesích. Půh. II. 403. — komu jak, proč. Zlé slovo škodí mnoho. Mor. Té. Dlúhé spáni škodí krem nazdání. Slov. Tč. Z obojí strany sobě škodíce bitvu učinili. Dač. I. 283. A toho škodí za 20 hř. gr. Půh. I. 293. Š. komu mimo svou vůli, proti něčí vůli, bez zlého úmyslu, z pomsty. Škodí mu, aby ho zničil. Škodivý — škodlivý.