ŠlehatiŠlehati (zastar.
šlahati; posud na Mor. Brt.),
šlohati (cf. šlažiti);
šlehávati; šleh- nouti, hnul a hl, ut, utí =
bíti, mrukati, bi- čovati, geisseln, ficken, peitschen, hauen, staupen, mit der Ruthe streichen. Jg. Z něm. schlagen, střněm. slaben, schlahen, schlaehen, strněm. slahan. Mz. 327. —
Šlohati ku př. v jižních a východ. Čechách. Kts. —
abs. Oheň šlehá. Us. Plamen šlehá. Us. Dch. —
co, koho. Šlehati sníh, pěnu. Us. Dch. —
co, koho čím: metlou, Ros., biči, žilami. Lom. Š. někoho bičem. Er. P. 76. —
jak. A hrom šlehá dolů ukrutnými třesky. Sš. Bs. 73. —
co s čím: cukr s bílkem š-ati. Us. —
kam. Oheň šlehal
do výše. Rk. Šlehal sedlák do valachů. Er. P. 13. Na to by mohl jazykem šláhnouti (o studeném). U Rychn. Dbv. Š-ne do nich na raz žhavým bičem (bleskem). Hdk. C. 39. Déšť se sně- hem šlehá mi do tváře. Us. Hý. —
odkud. Oheň z peci šlehá. —
kudy. Oheň přes sousední střechu šlehá. —
čím po kom. Šlehá po něm očima. Mor. Šd.