1. Šour, u1.
Šour, u
, m.,
křivost, die Krümme. Užívá se ho jen v instr.
šourem —
šikmo, šejdrem, ševerem, šikou, schräge, quer. Sr
. stíněm, schor, spáditosť, sklonitost, nněm
. Schurre. Mz
. 330. Šourem jíti, choditi (motati se). Ros. (Jaroslav) ot ramene šúrem kyčlu protče
. Rkk
. 55
. Šourem choditi také =
potulovati se., herumgehen, fechten;
křivě choditi. (U
Ry- chnova). Žid chodí šourem, hausirt. Šourem prositi
. U Petrovic. Dch
. Okna šourem skrze zeď
. Bl.