Špic
Špic, i, špice, e, špička, stpička, špička, špičička, y, f. (zastar. špic, u, m., spic, i, stpice, e, f.), němec, z lat. spica. Mz. 332. Š., apex, die Spitze, konec dílu nějakého naproti zpodině. Rst. 503. Vz Osť, Ostrč. Špice u kiasu: osina, V., Ros, pužina, Šp.; š. ševcovská n. pouze špice, V.; š. hory: vrch. V. Š. vojska = přední čásť. Br. Špička nebozezu: pochop, zdi: cimbur, cimbuří, úhlu: vrchol, lodi: předek. Šp. Špic, špice, špička u nože; se špic nože. D. Krondle o třech špicech; Psí obojek se špicemi n. jehlami. Br. Špicí meče někoho probodnouti. Br. Š-ka vlasu, Us., u vidlic. Har. Špice = roh jelení. D. Na špičku se dostal. Vz Nebez- pečenství. Č. Špička u života, u tílka. Šp. Po špičkách (nohou) choditi. Šm. Špička polemiky bude obrácena proti soustavě or- ganisace zvířectva atd.; Ulomil špičku do- mněnkám — german. Vz Ht. Brs. 285. — Š. vojska = přední část. Br. Na špici on sám vévoda bojoval. BO. Zjednav špici k boji (aciem instruxit). BO. Bezpečněji za jinými státi než na špici. Dl. Na špici státi. Alx. 1116. Na špici je postavil, aby jimi šik nepřátel rozrazil; Všude sám na špicu byl. V. Vlasta se statečnějšími v předním špicu byla. Háj. — Š. = špičák, nosatec, die Spitz- haue. Kamenný špic křížový (ve mlýně); š. kamenická. Us. Š- ocelovaná. Us. — Špice u kola vozního (= paprslek), která píst (hlavu, mor.) s loukoťmi spojuje, die Speiche, Rad- speiche, radius. Vůz má kola z pístu, špic 12, loukotí 6 a toliko též šínů složená. Kom. J. 457. Paprslkové u vozního kola špice, v mlýn- ském ramena slovou. Kom. Špice nabíjeti, potloukati; podvláčeti (aniž se loukoť ro- zebere). Sp. Co sobě vyžádal, to mu udě- lali, hlavu na špic dali, kolem ho lámali. Sš. P. 137. -- Špice = úštěpelc, das Stichel- wort. U Olom. Sd, Vz Špička. — Špic. Má špic (jest opilý). U Jižné. Vrů. Vz Špička. — Špic, e, m., osob. jm. Vz Tk. III. 18., IV. 59. S. N.