ŠprochŠproch, u, m.
, z něm. der Spruch =
pro-
pověd, Smrž.;
úšklebek, úštipek, pomluva, der Spott, das Gewäsche, die Nachrede. Šr
. Není toho šprochu, aby nebylo pravdy trochu. Km. Cf
. Šplocht. — Š. =
žert, der Spass. To je jenom šprochem. V Koste- lecku. Hrp
. Šprochař,
šprochýř, e, m., vz Šproch
. Š. =
kdo rád šprochy (propovědí, přísloví) zvlášť kratochvilně do řeči vplétá. Y Krkon. Kb. Der Witzbold
, Plauderer.
Š. =
žvá-
stal,
mluvka, der Schwätzer. Vz Šprechéř. Znamenitý š-ař a žertovný byl. Mus 1858. 359. Znáte pána, že jest š. Pr. man
. 527. — Kom
., Štelc
.