Štěbetati
Štěbetati, -betám a -beci; -távati, o ptá- cích: švihlati, zwitschern, schnattern, gak- kern. Jg. — abs. S. jako husy. D. Straka štěbetá. Kom. Šteboce jako vlaštovka. Mt. S. — co. To už všichni vrabci štěbetají. Us. Dch. — kde. Tři sta ptáčků š-talo v tom lésku jaborovým. Co jsou oni š-tali? Sš. P. 749. A pod Vackovým (domem) husy ště- betají, krásné Nanynce vlasy rozplétají. Sš. P. 438. — Š. oleptati, klepati, špitati, zváti, klábositi, lallen, schwatzen, plaudern. Jg., Jel., Puch. — abs. Dítě štěbetá (počíná mluviti). Tkad. Jako tistka štěbečeš. Dh. 141. Varhany ač vznie, však sě nemodlé, a též i jeptišky, jenž štěbecí a nevědí co, jako straky. Hus I. 308. — s kým kde kdy: ve škole mezi vyučováním se sousedem. — jak (o čem). Mnoho štěbetají o zákonu bez rozvahy. Sš. II. 301. (Hý.). Kdyby babě hubu zašil, ona nosem štěbetá. Prov. — Vz Ščebotati.