1. Štěpán1.
Štěpán, a, m., z řec.
órícfiavog, Ště- pánek, nka, m., dříve
Štefán, Štefánek, v obec mluvě na Slov.
Štefek, Štefko, Šte- fíček, Štefíčko, Štěvo, Števko, Štěvičko. Ste- phan. Jg. Sv. Štěpána nalezení (3/8). Gl 339. Na sv. Stepána, každý se má za pána (toho dne jdou pacholci t. j. mužští čeledínové ze služby, je
svoboda, sloboda
, vz toto); Na boží narození o huby otevření, na sv. Štěpána o napití ze džbána, na nový rok o slep
icí krok, na tři krále o hodinu dále (o to jest den delší). Hrš. Vz o
vlastních jménech Štěpán a Štěpánek Tk
. I., IL. III.
, IV
., V. (rejstřík)
, S
. N., Tf. 120.