Štica, šticeŠtica, štice, e, f. =
kštice. Chmátnoutí, popadnouti někoho za
šticu
, beim Schopí fassen. Mor. Šd. Nech s
a vadí, koho mrzí štic
a. Na Ostr
av
, a Slov. Tč. Nechcej vo- diti žádného z
a nos, neb z
a šticu, by ť
a někde neprežehnal po hlavě palicú; Nišť nemá vlasóv n
a hl
avě, krem (kromě) n
ad čelom ščicu. Slov
. Tč
. O p. Hynkovi z Roud- nice tak mluví, že se narodil s dlouhou štičí vl
asů. Paprocký o stavu panském p. 349
.