Štorc
Štorc, e, m., z něm. Sturz = užší plocha něčeho, ku př. trámu, cihly, opak: plosk, plocha (u Opavy: plaz. Klš.). Na štorc, štorcem něco postaviti, umgekehrt. Trám do zdi štorcem dátj, ne ploskem, aby se neprohýbal. Vys. — Š. = nádoba mydlářská, kotel železný n. měděný na způsob homole uťaté překocené, der Storz-, Sturz-. Techn., Bzd.