ŠvihatiŠvihati, švihati (na Slov.
šmihati);
švi- hávati; švihnouti, hnul a hl, ut, utí. Š. =
šibati, šupati, šlehati, mrskati bičem n. pru- tem, peitschen, streichen mit der Ruthe;
stří-
le
ti, schiessen;
čerstvě pohybovati, schwingen, schnell bewegen
, schütteln; schwindeln. Jg. —
abs. On tupí
, jen to švihá, schimpft wie ein Rohrspatz. Dch. —,
koho. Švihni tu váhavou herku. Sych. Úst neotevru, když jen vím, že to jest tvá ruka, jež mne švihá. Kom. —
(koho) čím. Š. někoho metlou. V. Žádný dvěma metlami švihán býti nemá (nemá se dvakrát trestati) V. Š. očima (rychle pohybovati). Bern. Švihnouti sebou (hoditi se, vrhnouti se). Kinský. Havran švihnul pravým křídlem. Pov. 560. Otec mój švihal vás bičíkem, ale já vy budu bíti boďlačkarai (biči uzlovatými). BO. Š. nožem = rychle krájeti. Na Hané. Bkř. —
čím koho kdy. Čím nás švihal
v drevním čase. Dh. 26. —
čím po kom: bičem po koni. Sych. —
koho jak: přes tvář. Ros.
— k
oho proč: pro nespravedlnosti š.
= tre- stati. Br.
— z čeho kam: z kusů
do města
š. (stříleti). Ros.
— na koho čím: okem. Puch. Zlá žena švihá svým jazykom jako bičom
na muža svojého. Na Slov. Tč.
— se. Ten se švihl! Us.