T- a -í na konci slov. Píí ku př.:
Brt.
P. n. 1015.: radoć, veseloć. Čes. 1. XI.
47.: chrást = keř, chrás = křoví, stráň křovím porostlá (valasky). Dost. Pov.:
obě 14., 31., vlas 32., čás, pěs 33., cho,
kořis 36. atd. Drtina ve Věst. X 179. nn.: obě 179., předzvěst 180., čest 182. Gb. v Pravidlech hledících k čes. pravopisu 1902 praví na str. 38. a 39.: Píeme: kost, radost, vlast, bolest, čest, pěst atd. Jenom v několika slovích sem patřících jest - přejaté z pádů jiných: hu, cho, labu, la, na, ne, opra, peče, ple, prs, rtu, sí, sta (která mívají gt. -ě, m. -i) Hlk. (Hálek) VI.: smr 9., 16., cnos 16., vlas 55.. chu 79, smrt 129., osobnost 138., XI.: ni 354., nit 325., cho 336, zá 337., čest 367., osobnost VI. 138., ale spokojenos VI. 79. a tak zpravidla. HS. v Písni písní: mas, věrnos 7., vroucnost 8., bezpečnost 13., stkvělost, věrnost 18., peče, smr, vrou- cnos 22. Jrsk.: radost XV. 32., nit 32., ne 121., 183., čás 182., pozornost 186., vlast XVII. 26., čest, plnost, XXII. 13., zá ib. 64., chu XXV. 175. atd. J. Jir. v Mus. 1863. 324.. Takovým během (působe- ním obecné mluvy) enská na - aspoň v nom. ztvrdla: radost, chut, pout, kost. Kamn. Mec. 19.: známos 47., čás 50. a vude tak. Kar.: milosc, svatosc 79., vlasc 80., krotkosc 81., múdrosc, skúposc, spravedlnosc 82., věčnosc 82., výsosc, le- chetnosc, propasc, zlosc 83., skrovnosc 85., vlase 88., masc 89., ctnosc 90., zlosc 91., temnosc 93., radosc 94., česc 95., ádosc 95. atd. v Řádu korunování krále českého a královny. 73. 108. Kbrl. Dl. 8.: vzor kos. V západních Čech. vůbec poslední slabika vyslovuje se vdy měkce, vyjma nit. Klá. Ep: cho 9., propas 10., věrnos 12., smr 21., les 26, rados 106. a tak pořád. Kom. Did. (vyd. Novák): loukot 10., hou 13., chu 201. a j., chut 210., nat 171., chut 172. Kká. Sion I: volnos' 248., nízkos 218, rados, bytost, smr 244, zvěs 250., hrs 251., zvěs 253., zvěst 254., pověst 259., moudrost' 262., 266, čes 264., velebnos 264., zvěs 266., 268. II. boles 258, čás 142., čes 168, čtvr 177., havě ,99., chu 74., kořis 215., kos 236., labu 141., les 211., nechu 160. neřes 114., ne 31., 33., obě 29., 67., 139., peru 96., pěst 255., pěs 21., pou 65, 177., propast 138., propas 257., slas 65., 240., smrt 132., smr 16., 19., 52., 57., 259., sple 43., zá 25., 51., zlos 151., zvěst 65., zvěs 65., 66., 70., 168.; -ost se střídá s -os; opilost 132., cnost 119., volnost' 125., zvrhlos 122., vzneenos 258., častěji: -os. Msn. II.: počes 4., zlos 3., čes 5., smr 7., čes 10., kořis 11., atd., vude -f. Mr. Obrz.: slavnos 160., rados 161., závis 161., srs 163, smr atd. kd. F.: obě 149., chu 17., pou 17., čás 20., smrt 23., prs35., cho 40., labu 43., zvěst 48., pěst 50., zvěst 52., pověst 52.; vude ost. kod. Od.: srs 44., chu 9. Tbz.: III.: nevímačnos III. 1. 154., ni, čás, čes III. 1. 158., 167, 209., svěest', čes, pamě, upřímnost', III. 2. 18., 21., 22., smr, čes, rozpačitos, V. 9. 19., 36., 79. a tak vude. Tk.: čás XII. 19.. 92., hu 83., nechu 86.; vude -ost. Zr. Kom.: nit 64., smrt 88., lest 104., povinnost 90., hojnost 91., cho 110. Zr. Let. III.: lítos 20., snivos 21., smr 30., čes 57., pou 73, stras 79., vlas 79, peru 82., čás 85., kořis 82., les 99. atd.; mívá -os. Zub. Még.: pou 12., 15., čás 14., obě 24., sněmi 29., ni 32., zvěst 41., tra 42., peru 42. Sbor. čes.: pěs 9., zvěst 9, vlas, snět, lest 10. atd. Vot.: čas 106., jinde část, oblas 207.; -os a -ost míchané. Rank má ve slovnících vude . V Mtc. 1904. 261. čteme:. -. Proče po duchu čes- kém nehřeí ten, kdo mluví a píe: hos, milos, zeď atd. Sr. i Slovník a Dodatky a Příspěvky. Změny hlásek t, v pod- řečí polnickém. Vz Ho. Pol. I. 32. nn.