-ta
-ta = přípona jmen podstat.: lopata, po- kuta, podstata, Č., D., čistota, Hš., drahota z dragb, Schl., msta, pata, dřímota, kleveta, mrákota, psota, robota, pěchota, dobrota,, lepota, lichota, lhota, slabota, slepota, ště- drota. Mkl. B. 163., 165. — Vz příponu -et. — Jména muž. v -ta ukončená skloňují se v pl. dle páv (vz Despota) a mají v nom. pl.: i, é, řidčeji -ové: Husita: -té, -ti, -tové. Mk. Vz A. — -ta = přípona příčestí perft. pass. rodu ženského: bi-ta, kry-ta. — -ta = přípona druhé a třetí osoby dualu pro všecky rody. Tak na př. mužský rod: hlasy přicháze-s-ta (Rkk. 9. ); žen. rod: obě straně sta-s-ta (Rkk. 37. ); střed, rod: oči jeho hledí-ta. Ž. klem. Avšak již velmi časně užíváno v žen. i střed, rodě i přípony -tě: dvě děvě sebras-tě, sbieras-tě, da-s-tě. L. S. v. 78. —80. Tvář se vráská, blikáta i tečeta oči. Hus III. 110. Cf. Mkl. L. 109., 15.