1. Tábor
1. Tábor, u n. a, táborek, rku, m. Slovo tábor měla již strslov. Bdl. T. == ležení (vo- jenské), das Lager, Feldlager. V. T. volný, das Freilager, stálý, das Standlager, Dch., Čsk.., hrazený, befestigtes Lager. Rk. Přišli k nim do táboru. Br. T-rem se klásti, se položiti; táborem stanouti, hnouti, ustupo- vati, L., t. vytknouti, Bur., stavěti, posta- viti, zříditi, zbourati. Dch. Táboru hájiti, chrániti; t. hlídati. Pozdviže sě vešken t-or vrahóv. Rkk. 51. Tábor (ležení) se rozbíjí, v něm se stany z plátna na kolíky zavě- šují nebo baráky (bivoaky) ze dříví a ze slámy se staví. T. = obehnání se náspy a příkopy. Pt. Ty budeš paní na velkém dvoře a já budu pánem při tvém táboře. Sš. P. 797. — T. pastýřský n. pastusi = ploty, kterými na noc ovce ohrazují, die Hürden. L. — T. == shromáždění lidu pod širým nebem, Meeting (mýtink), m. První český tábor návodem Mikuláše z Husi byl na hoře Táboru dne 22/7 1419. Pal. D. III. 1. 289. Omladina česká měla t-or na Letné u Prahy. Jíti do táboru. — T., a, m. (ni.: Tábor, u), ač jest to jméno obecné, vz Ä (strany genit. sg. subst. 1. deklin. ) Do Tábora. Cf. Javor, a, m., město. T., Hradiště hory Tábor, mě. v již. Čech., něm. Tabor. Dle hebr. Thabor, hora v Galilei, nazvala jedna strana Husitů r. 1419. horu Tábor a potom r. 1420. Hra- diště hory Tábor. Rk. Poněvadž Tábor na vrchu vysokém leží, povstalo přísloví: Na Tábor vodu vésti (o marné práci). V., Č., D., Lom. — Vz více o T. v S. N., Tk. I. 362., III. 661., IV. 742., Tf. 393. — T., sa- mota v Nasavrcku. — T. předměstí v Hu- stopečí (Auspitz). — T-, ves v Opavsku. — T. starý, Alt-Tabor, ves v Táborsku. PL. — T. = hora s kostelíčkem u Jičína.