Tázati
Tázati, táži a tíži (zastar. tieži, těži), zřídka: tázám; imper. taž, těž, tázej, přech. táže n. tázaje; al, án, ání; tázávati. Starší tvary; 1. os. tiežu a tieži, 2. tiežeši nebo tiežeš, 3. tieže; pl. 1. tiežemy, 2. tiežete, 3. tiežú a tieží; imperat. těži sě, těž, těžte; přech. tieže, tiežíc; tvary se kmenem infi- nitivním souvisící mají a: tázati, aor. otá- zach, přič. tázal atd. Odchylky jsou velmi řídké. Gb. Hl. 65. T. = ptáti, vyptávati se, vyzvídati, fragen, erforschen; se = tázati. Jg. T. od táh-nouti, z někoho něco tahati. Potom také = mučiti, foltern. — abs. Tí- žícímu odpověď dáti. V. A když tieží, ne- mají, kdo by je zpravil. Troj. Tážícímu se odpověz. Kom. Co učiním, když vstane k soudu Bób ? a když tázati bude, co jemu odpoviem? (Job. 31. ). Hus II. 302. — (se) koho (gt. ). Tázali jsme starších. Jel. Však ne proto jich tázal. Ottersd. Tiežete-li očí, velmě dobře jest umřel. Hus II. 245. Když ho tázali. Ep. Pog. 25. Kteréhož kat měl tázati (= mučiti). Arch. I. 78. Hospodin tieže pravého i nemilostivého. Ž. wit. 10. 6. Zřiedlnici jeho tiežeta synóv člověčích. Ib. 10. 5. A kázánie jeho tázali. Ib. 77. 7. Téže jeho (interrogaus). Bj. Tu sme také Petra z Jaukova tázali, jměl-liby které 3vé svě- domí. Půh. II 252. A tu sta mne tázasta. Chč. 607. Poče mistróv tázati; Poče pe- stúnky tázati, proč by se to dalo? Pass. 33., 44. Markrabie tázal jeho velmi pilně. Mluvil s ní Štěpánek a Robil, tážiec jie, kam by naši jezdili. Pč. 18., 27. Tu jsme jeho tázali, zda by ještě komu co dlužen byl. NB. Tč. 195. Toho tebe kmetie tážiú. Dal. 115. A proto jest kázal učedlníkóm, aby tázali Krista; A tu netřeba mnoho t. příčiny božie spravedlnosti; Nenie potřebie, aby kdo tebe tázal. Hus II. 15., 52., 188. Kdo rád moudrých lidí se táže, jest napolo moudrý. Kmp. T. se bude hádaček, kúze- dlnic a věštcóv. BO. T. se i kněžie. St. Ještě se vždy táži věrného práva, mám-li jemu odpovídati na dvojí žalobu v jedné při. NB. Tě. 292. Písaře jsem se tázal, ještě-li mám na se který pohon. Půh. II. 601. A také nám jest příklad, abychom sě tázali jiných, když co velikého máme uči- niti; Neroďte se očí t., k srdci se navraťte, neb budete-li sě očí tázati, křivdu vám po- vedie. Hus II. 109., 244. (Tč. ). Kdy sú ho tázali učedlníci o súdném dni, řekl jim. Hus I. 196., 245., II. 8. Pro něžto přišed poče jejie pestúnky tázati, proč... Pass. 44. (Hý. ). Tázali jsme se ho. Ros. Těžte se mne. V. T. se koho. Jel., Vrat. — se koho (akkus. ). Tázal se svou matku, šp. m.: své matky. — (se) o čem. Tázati tebe budu o tvých tajných věcech. Ben. Tázal se o všech věcech. Ros. T. se jal o zámku. BN. Tázáše jich o hodině. ZN. By o českej prosbě nic netázal. Dal. 164 Valerius poče ho t. o pokladech. Pass. 682. Co mne o tom jmáš tázati? Kat. 2492 O moci se táží, zda neužili tajných sil. Sš. Sk. 46. (Hý. ). O tom tiežete mezi sebú; Tieži tebe o svém spa- sení; Duše věrná apoštolov o svém choti tieže. Hus II. 177., 232., III. 35. (Tč. ). O bu- doucích věcech tiežte mne na syny své. Ben. T. se koho o čem. V., Br., Dal. O čem tíží synové svého otce. Št. Pán se zase tíže o křtu Janovu. BR. II. 274. — kde. Pověz mi, co tebe těži před právem. St. skl., NB. Tč. 139. Tázán (= mučen) na mukách. Kn. drp. Vz Právo. Hledati budu a t., jehož mi- luje duše má, mezi těmi, jenž jdú... Hus III. 35. Milý Bajku, tážiť tebe před kon- šelem, jestli syn Václav vinen. NB. Tč. 72. Chce-li žalobník a žádá toho, muž odpo- vídatel v tej při dále tázán býti mulcami. NB. Té. — na kom tázati. Troj., Dal. I na Abelských mělo býti tázáno a podlé toho koncováno. Br. Tiežíc na mně. Žk. 162. — koho čím. Tázati někoho útrpným právem V. Nemá-liť podlé práva mukami tázán býti; Podlé vyznánie mají ti vězňové dále na jich činy mukami tázáni býti. NB. Tč. 76., 113., 248. — (se) mezi kým o čem. O tom tížete mezi sebou. Ben. Br. Tížíce mezi sebou, co by bylo. Br. Tieží se mezi sebú. Troj. O tom mezi sebou se tážete. V. — se na koho, na co. Těžte se na to dietě. ZN. Proč také věci na mě tiežeš? GR. Kdo nechce odpovídati, nemá se nač t. Vš. II. 14. Tehdy tázáše se na hodinu od nich, v kterú lépe se měl. Hus II. 383. Na nevděčné jako na neznámé tieže řka: Kde jsú? Hus 11. 343. Více se na nic tázati nesměli. BR. II. 100. Tázal se na všecky věci, Ros., na příčinu. Ben. V., Ski. II. 181. Svědkové mají na tyto otázky t-ni býti. Er. — se oč (s kým): o radu. D., Ml., BI. A kte- rému pánu káže (nejvyšší sudí) se pány se oč t., ten má poslušenství učiniti. O. z D. O to nejsem tázán. O. z D. O to nic se ne- tázali. Kat. 2244. Zemené tázavše se o to i neuměli toho nalézti. Půh. II. 162. — jak. V odvěť se t. Kos. Ol. I. 183. Tu sme jeho po třikrát tázali. NB. Tč. 234. Ač jsú ho lstivé a ze zlosti tázali, avšak jest jim po- korně odpověděl. Hus II. 366. A proto apo- štol s tím větším důrazem se t. může. Sš. II. 40. Ale matka z obyčejné milosti tieže příčiny... Hus Ií. 30. Zákonník tázal jest chytře, aby mohl Krista potkati. Hus II. 368. — za koho. Jeden jest tázal za všecky, přemohl-by, aby všichni byli vítězi. Hus II. 367. - kdy. A v ten den se mne ne- budete t. o ničem. Sš. J. 254. V té skrou- šenosti táží se Petra. Sš. Sk. 29. (Hý. ). — se od koho. A tiež se od něho a on tobě okáže. Hil. — se s kým (= raditi se). T. se s leckýms, s moudrými. Št. — se po čem. Rk., Dch. — se přes co, šp. m. před- cházejících vazeb. Vz Mluviti.