TebumTebum =
tebou. Mor. místy. Brt. D. Téci. Cf. Mkl. Etym. 348., List. fil. 1883. 129, Šf. III. 490., 611. T. v dialektech. Vz List. fil. 1892. 116. —
abs. Hmoty kapalné a vzdušné tekou. Mj. 3. Potoci tečiechu té krve nevinné. Výb. II.
19. —
komu. Mně to žito letos teče (vypadává). U Chocně a j. Kšk. —
kudy. Středem louky tekla voda mezi travou; Zvolna
přes jejich tváře tekly slzy. Vrch. Bystrá voda teče dolů dolinou. Us Tč. Tekly mi slzy
po mém lícku Sl. ps. Tč.
—
jak. K jutrní skokem téci. Hr. rk. 277.
—
čím. Zřím, jak českým nachem reky tekou. Hdk. —
odkud (kam). Pěna
od úst mu tekla. Vrch. Dejiny
z ci- zích pramenů nám tekou. J. Lpř. Pára teče z komory průtokem b
pod píst. Mj. 140. —
kam. Para teče horem
do valce rourou c
nad píst. Mj. 141.
Od hranic
v nitro země vzpoura znova tekla. Hdk. V jediný proud tekly naše slzy. Vrch. Hněvivě na sě tekú. Výb. 1. 815. Ten však
na smrť v řeku teče (utíká). Alx.V. v. 1802, (HP. 44.). Lev k němu teče (běží). Ezp. 2006.