Tedy, tedyť
Tedy, tedyť, klade se obyč. za prvním slovem věty, lat. ergo, igitur, itaque. T. klade se, 1. když co vynášíme, co z předcházející věty jako z pramene svého vychází, so, also, daher, nun, denn, dann, demnach, folglich. Láska zůstane na věky. Co tedy k věčnosti patří, to za základ všemu jinému kladeno býti má. Kom. Když jakýsi Peršan k La- cedaemoňanu pravil:, Pro množství střel slunce viděti nebudete, ' odpověděl tento: , Tedy v stínu budeme bojovati. ' Kos. Ná- sleduje tedy z toho, že... Ros. Má se tedy říci. Knst. Když den nastane, tedy i mrá- koty zahnány budou. Br. Když přijdeš domů, tedy to psaní otevři a dříve nic (i. e. tehdáž). Ros. — Pozn. V závětí po spojkách tedy také se vynechává. Nebudeš-li poslouchati (tedy, tak) budeš bit. Vz Jestliže, Tak. — 2. Nejvíce v otázkách a v imperativu, ve kteréžto příčině věty takové za účinek vět předcházejících znamenáme: Nejsmeť synové noci ani tmy: nespěmež tedy jako i jiní, ale bděme. Br. Jděme tedy po svých. Us. Nu tedy dělejte, jak rozumíte. Začněme tedy. Tedy tam jdi. Co tedy máme činiti? — 3. Po- ukazujíc k okolnostem předcházejícím vy- světluje z nich nějakou událosť. Toho času byl Miltiades nemocen, tedy mluvil za něho jeho bratr. Kos. — 4. Touto spojkou se mlu- vící, uchýliv se od věci, k hlavní věci zase zpět vrací. Často se pravím přičiňuje. Kos. — Pozn. Někteří spisovatelé nemíchají tedy = proto s tehdy = tehdáž, tenkráte; ale obě slova mají týž význam a tedy se tehdy klade místo tedy. Když jest nejlepší hra, tehdy (tedy) přestaň. D. Nechodívej za mnó, oči ti vypadnó, tedy (= tehdy) bylo chodiť, dyž sem byla panno. Sš. P. 290. Cf. Tehdy. — Vz Věta výsledná, příčinná a Teda, — Tedy, v tedy (na Slov. ), adv. = toho času, damals, zu der Zeit. Baiz. —