Tedy, tedyťTedy,
tedyť,
klade
se obyč. za prvním slovem věty, lat. ergo, igitur, itaque.
T. klade se, 1. když co vynášíme, co z předcházející věty jako z pramene svého vychází, so, also, daher, nun, denn, dann, demnach, folglich. Láska zůstane na věky. Co tedy k věčnosti patří, to za základ všemu jinému kladeno býti má. Kom. Když jakýsi Peršan k La- cedaemoňanu pravil:, Pro množství střel slunce viděti nebudete, ' odpověděl tento: , Tedy v stínu budeme bojovati. ' Kos. Ná- sleduje tedy z toho, že... Ros. Má se tedy říci. Knst
. Když den nastane, tedy i mrá- koty zahnány budou. Br. Když přijdeš domů, tedy to psaní otevři a dříve nic (i
. e. tehdáž). Ros. —
Pozn. V závětí po spojkách tedy také se vynechává. Nebudeš-li poslouchati (tedy, tak) budeš bit. Vz Jestliže, Tak. —
2. Nejvíce v otázkách a v imperativu, ve kteréžto příčině věty takové za účinek vět předcházejících znamenáme: Nejsmeť synové noci ani tmy: nespěmež tedy jako i jiní, ale bděme. Br. Jděme tedy po svých
. Us. Nu tedy dělejte, jak rozumíte. Začněme tedy. Tedy tam jdi. Co tedy máme činiti? —
3. Po- ukazujíc k okolnostem předcházejícím vy- světluje z nich nějakou událosť. Toho času byl Miltiades nemocen, tedy mluvil za něho jeho bratr. Kos. —
4. Touto spojkou se mlu- vící, uchýliv se od věci, k hlavní věci zase zpět vrací. Často se
pravím přičiňuje. Kos. —
Pozn. Někteří spisovatelé nemíchají
tedy =
proto s tehdy =
tehdáž, tenkráte; ale obě slova mají týž význam a tedy se
tehdy klade místo
te
dy. Když jest nejlepší hra, tehdy (tedy) přestaň. D. Nechodívej za mnó, oči ti vypadnó, tedy (= tehdy) bylo chodiť, dyž sem byla panno. Sš
. P. 290
. Cf. Tehdy. — Vz Věta výsledná, příčinná a Teda, —
Tedy,
v tedy (na Slov. ), adv. =
toho času, damals, zu der Zeit
. Baiz
. —