Ten
Ten, ta, to; gt. toho, té, toho; dat. tomu, té, tomu; akk. toho (u životných; u neži- votných: ten), tu, to. lok. tom, té, tom; instrum. tím (dříve také: tým), tou (= tú z toju, strsl. toja.. Bž. 153. ), tím; pl. nom. ti (u životných; u neživotných: ty), ty, ta, gt. téch (vz Těch), dat. těm (vz Těch), akk. ty> ty, ta; -ok. těch (vz Těch), instr. těmi (vz Těch). — Pozn. Na Slov. tým (= tím, instrum. ), tej (= té, gt., dat., lok. f. sing. ), ty (= ta), tých (= těch), tým (těm), tými (—těmi). Ht. Sr. ml. 239., 240. V Doudleb- sku říkají v akkusat. sing. fem. tou m. tu; v instr. sg. m. a n říkají s tim m.: s tím, Kts.; v pl. říká se v ob. mluvě: ty páni, ty telata m. ti pani, ta telata, a jinde zase Hlavně ve vých. Čech. ti voli, ti krávy, ti telata m.: ty krávy, ta telata, Jir.; u Čechů v pruském Slezsku skloňuje. se ten, ta, to dle Nový: tého, tých atd. Sb. U Opavy: ten, ta, to; teho, tej, teho; temu, tej, temu; . tého (ten), tu, to; tym, tej, tym; tym, tum, tym; pl. ti, ty, ty; tych; tym; tych (ty), ty, ty; tych; ty ma. Klš. Strauy skloňo- vání v strč. vz Kt. str. 48., Š f. Pé. starč. ml. 76. (ve Výb. L), Bž. 11. O sklonbě zá- jmena ten na morav. Zlínsku vz Mtc. 1878. 18. — Ten (tb), ta, to; řec. ó, n, tó; lit. tas, ta; skr. sa, sa,, tat; goth. sa, sô, thata; nněm. der, die, das. Sch. Fischer má ten za starý akkus., vz Sborník vědecký král. českého. Odbor historický, filologický a filo- sofický I. str. 34. a násl. T. vzniklo z tb přisutím zdůrazňující přípony n (nb). Čistý kořen ťh zachoval se ve strč. jen ve pří- slovci: ve-t-éas (= v ten čas, illico) a v mezi- slovci vet jako: Vet ty zbraně. Rkk. Druhdy se ťh zdvojovalo v tet, jako: tet povod. Bž. 153., Ht. Sr. ml. 238. Cf. Mkl. B. 151. — T. ukazuje na věci, které místem n. časem bližší jsou nebo ukazuje na věci prítomné; onen, ona, ono ukazují na věci, které jsou místem n. časem od mluvícího vzdálenější; der, die, das, dieser, diese, dieses. Zk. Vz Onen. Ve strč. ukazovalo k bližšímu předmětu sien (= hic), ku vzdálenějšímu ten (= ille). Vz Bž. 153. Špatně se v té příčině psává: pro- nější, poslednější m.: onen, ten. Brt. Ta dcera jest pečlivá, ona nedbalá. Us. Tu skříni dala jsem synu, onu dceři. Těchto šetřiti budu, oněch nic. Svěd. (Zk. ) Tím časem, v tom čase, mezi tím časem, mezi tím, za tím, v tom, v té chvíli; před tím časem, před tím, málo před tím; po té, po tom; nad to, přes to,, k tomu; to samo; od toho času. V. Ona kýšky nechce a já su ráda tej (kýšce). Mor. Brt. Tím hájíček pěkný zelený a v tém hájíčku svaté by- dlení; V tejto chvíli a v tej dobé zemské žáby měla v hubě; Narodil se Kristus pán teho dne; Kdo tobě zbraňuje před te naše (okýnka) chodit? Sš. P. 5., 7., 24., 215. (Tč. ). Mimo těto dvě péči každá jiná je zlá; Lidé mohú jako hmatati, že viece ta kletba škodí těm, jenž klnú, než těm, kteří od nich kletbu trpie. Hus II. 350., III. 226. A to v ten pon- dělí po sv. Blažeji; V tém listu nestojí jména pánů těch. NB. Tč. 167., 70. A to se stalo ten úterý před sv. Havlem; Což jest mimo těch 300 zl.; Podlé těchto výpisuov z desk; A ti jsú též vyznali, že jsú toho léta po- loženy (peníze). Půh. II. 14., 237., 331., 491. Tvoje mamka leží ten hrob ode dveří. Sš. P. 160. Mezi tojú (dobu). Bž. 216. A to všecko ten Nikal s nimi požívá. Pč. 19. Od letare svolili sobě rok do té soboty po svá- tosti bez obů práva pohoršenie. Půh. I. 211. A poněvadž živosť těla jest menšie dobré než živosť neb spasenie duše, protož pro toto má ono, když jest čas, opuštěno býti. Hus II. 171. Ten dům jest na ráně. D. To 'ho do očí píchá. D. Ten zde, ten tam. Us. V té věci. Us. Ta smlouva neplatí. D. Do toho dne. V tom dvéře odevříny. Háj. Mám za to. D. Ten sám, ten samý, tenž. V. Té hodiny od- jedu. Toho roku jsem tam byl. Har. Změ- nila se krajina, jakoby ta nebyla. Ten ne- rád s lavice spadne. Ten se chléb k tomu sýru hoditi může. Prov. Ten úterý po smrti (nikdá). Těmi zuby té (takové) kůže nedo- táhneš. Prov. - Ten, ta, to ukazuje na věci, které na mysli máme, o kterých jsme právě mluvili n. o kterých mluviti chceme. Zk. On mi za to rukojmí byl. Sved. Pohrdá tím, kdož mne poslal. Br. Odvedou tě tou cestou, kterou jsi přišel. Br. Že se zná učedníkem toho svaté paměti mistra Jana Husy. Skl.
I. 47. Poslal Mojžíše sluhu svého: Aarona,
jehož vzvolil toho (ipsum). Ž. wit. 104. 26. — T., ta, to klade se, když o něčem s opovrže- ním mluvíme, lat. iste. Ten zajíkavý Blažej ! Svěd. Ten kluk se to opovážil říci? Kos. Nejen křesťanův, ale také těch pohanův a Turků. Skl. II. 244. - Ten - který, ten — co. Nic toho nečinil, co slíbil; Ne toho pták, kdo ho lapil, ale kdož jej snědl. V. Nena- rodil se ten, co by se líbil všem. Koll. Co komu, to tomu. Prov. Jinde toho hledá, čeho doma na zbyt má. Vz Ten který (za: Tenkterové). — Poznam. Před vztažnými zájmeny často ten se vypouštívá. Moudře jedná (ten), kdo v štěstí na neštěstí pamatuje. Zjevujeť na se zlý skutek (ten), kdož před soudem utíká. (To), co chci, udělám. (Ten), kdo uvidí, řekne. Š. a Ž. — Kdo — ten, který — ten. Ktož má moc, ten právo. Prov. Co oko tělu, to svědomí duši. Co jsem psal, to jsem psal (to platiž). Čím hrnec poprvu navře, tím potom dlouho zapáchá. V. Bez ten: Já však co vidím, vidím (= to vidím). Kom. — S že: To jest tím, že jest chudý. D. To dělá to, že jsem... Us. Pleonasticky (dle ßrt. S. 3. vyd. 32. má zde ten význam ethický (sdílný), když mlu- víme o něčem milém, nemilém, známém a p. ). Naděje člověka ani v tu smrť neopouští. I ti nectnostní ctnostným se diví. Až do té smrti (do smrti). Smrž. Tu nic toho, všechno všechněm společné, i ta duše. Kom. Laskav jsem na tebe z toho srdce. V. Sdělil (roz- dělil) by tu duši. Č. Já bych ráda z té duše. Us. Šd. Kery ten kůň tuhši běži, ten tu děvuchu obdrží. Sš. P. 781. Umění nadýmá, ale milosť ta polepšuje. ZN. Že by on ně- jakou pomoc z toho srdce Battianovi po- slati chtěl. Sl. Uh. 1. 1. Zřetel královský nejvíce naň obrácen byl, aby byl, dosazen i s tím svým Jakubem. Aug. 8. Hrdosť tvá, ta tě jest obludila. BO. Demas, ten mne jest opustil. ZN. Z té duše k němu ná- chylný. Br. A bohatá, ta vzdoruje. Plk. I toho života zdáli se nehodní býti. V. — Pozn. 1. Ten, ta, to při superlativu nyní velmi zhusta kladou jako v němčině člen ur- čitý. V češtině může ten při superlativě jen tehdáž býti, jde-li o důrazné vytčení před- mětu známého. Hle, to jest ten nejvěrnější sluha (ten známý nejv. sluha), jako rovněž tak říkáme v positivě: To jest ten (známý, po němž se ptáte atd. ) věrný sluha. Tam stojí ten nejstarší syn (kterého jste chtěli viděti). Proto dlužni jsme o takových dr- žeti, že všichni spolu jsou ten nejvyšší Antikrist, který všemi obyčeji mrtví Krista. Chč. P. 46. V příkladech těchto i důraz padá na náměstku. Brs. 2. vd. 244. Bůh jest ta největší moudrosť. Št. A za tak svaté se vystavujete, jako byste povinnosti své k Bohu ani v těch nejmenších věcech nezadržovali. Br. Cf. yixzlc áeUov, ró xáX- kiótov íntanvhii ecivív SAßa x&v nyotécoiv eáog. Sophok. Antig. v. 100. Zbytečně bývá náměstka ten, kde nemá této ukazo- vací platnosti: Těm nejhorším lidem často nejlépe se vede. Vybral si tu nejpěknější knihu. Sedli si za ten nejdelší stůl. Růže jest ta nejkrásnější květina. Brs. ib. Šel tím
největším lesem; Poslal mu ten nejlepší
kabát. Brt. Má ten nejpěknější statek. Ros.
Sprosté věci nad ty nejdražší kladli. Dyby
mně kdo koňa sedlal, také bych se na vojnu
dal. Starší sestra uslyšela, bratrovi koňa
sedlala, ta prostřední šablu dala, ta nej-
mladší zaplakala. Sš. P. 173., 175. Cf. A po-
ňavadž modlitba má dostojenstvie a moc od
skladače svého, zjevno jest, že ta modlitba
Otče náš jest nejdóstojnější. Hus I. 311. Vz
Člen, Brt. S. 3. vyd. 33. — Pozn. 2. Často
i jinde, kde na náměstce žádného důrazu
není, klademe zbytečně ten, ta, to, kde Ně-
mec určitý člen, der, die, das klade. Mám
to přesvědčení, zastávám tu zásadu atd.,
vz Přesvědčení, Zastati. Šb. Ta klekanie,
to do kostela časté chozenie i toť by mohlo
v lícoměrstvie na jalovo býti. Št. N. 168. —
Zbytečně klade prý se ve:, Trvalo to 6 ne-
děl. ´ Ale nevidíme toho příčiny. — Jinde
prý se klade šp. m.: věc. S povahou du-
ševní má se to ještě hůře m. má se věc
ještě hůře. Ovšem můžeme slovo věc po-
ložiti, než toto slovo znamená jako slovo
to něco neurčitého a tedy můžeme i to po-
ložiti. — Šlo to přece, šp. prý m.: Věc se
přece podala. Ale frąse první také není
špatná, vz Jíti, abs. Říkáme: Jde to, tak
to nejde. Kdyby místo slova to vůbec klásti
bylo slovo věc, jak bychom vyjádřili známé
čtení: To je to! To prší! To to jde!? (Brs.
2. vd. 244. ). — Pozn. Zbytečně klade se to tam,
kde není na něm důrazu: Jest mi to milo,
žes přišel. Jest mi to podivno. Brs. ib. —
Již jest ten tam = jest po něm veta, je
s ním konec. Umru-li, ten tam (budu). Prov.
Když jsem přišel, byl on už ten tam. Us.
Petr Kaniš řekl jest: Stúpil na nebesa ten
tam (= a zmizel). Vavř. z Břez. Vz Tam. — Ti jedou, ti skáčí, ti jdou = jedni jedou, druzí skáčí, jiní jdou. — To absolutně, das. Na tom býti; na tom ustrnouti, se po- staviti. V. A co toho víc. Kom. Z toho nic nebude. Co tobě do toho? Co máš z toho? Navzkazoval mu toho, až hořko povídati. Sych. Co je po tom. Rok tomu, co jsme se neviděli. Us. To už jako to (to lze připu- stiti). U Olom. Sd. Člověk nebyl by od toho, man wäre nicht dagegen; Co na tom, was liegt daran?; Toho není, das giebts nicht; Nejsem ten, abych mu ublížil; Jen do toho, nur ďrauf los; O to není, darum handelt es sich nicht; Nechme toho; Mlčme o tom; Co komu do toho?; To je toho, das sind Geschichten, Flausen! Dch. Ale taky brani, co mu nic do teho. Sl. ps. 109. Po ty (potom) zase se vzchopil. U Rycht). Vk. Bez toho, xal avtMg, i tak. Tys temu vinen, že si mne napajal červeným vínem; Néni tém žádné vinen jak pudmistr s rech- tářem. Sš. P. 424., 575. (Tč. ) Temu sem si kazabajku kúpila. Slez. Pk. K tomu jej v hlavu udeři. Zk. 461. Mlč chůvičko, ne- zel teho; Budě temu jina pomsta; Nepřijdu děvucho až jutro. Prošvarny synečku, čemu to? Prošvarna děvucho to temu (= proto), žes dala hubičky jinému. Sš. P. 179., 405. (Tč. ). O tom potom (toho nechme, o tom nemluvme). Brt. Na tém žalobník přestati nechce. NB. Tč. 250. A oni proti dóvodu odpierají, že toho nenie. Hus II. 123. Jest tomu tři léta. Us. Nejsem tím vinen. Us. Tím je těší. D. Proti tomu. V. Nejsem s to. Us. Vz S, S to (III. 670 b. ). Dáti co to (byť ne mnoho, přece něco). Mor. Brt. — Pozn. 1. Po to, předmět neurčitě znamenající, ne- stojí infinitiv, který by tentýž předmět ze- vrubněji určoval, nýbrž nová věta s aby. On se v to uvázal, aby pečoval o jeho cvi- čení (ne: pečovati). Nejsem s to, abych cho- dil (ne: choditi). Jg. Vz S to (III. 670. b. ), Konditional XIII. 1., 2. — On byl na tom umříti, lépe prý: on umíral. Ale vz Býti (I. 116. b. ). — Pozn. 2. Při slovesech sice bezpodmětných vyskytuje se druhdy obecný podmět to, ukazuje-li se k něčemu dříve označenému anebo mluví-li se s důrazem u výkřiku, na př. Viděl jsem ho kdysi; bylo to (t. že jsem ho viděl) o vánocích. To pršelo. To se zablýsklo! To jsem se udeřil! To jsme se nasmáli! To mne roz- bolely zuby ! Brt. S. 3. vd. 32. ). Mimo tyto případy chybno jest přičiňováti náměstku to. Brt. S. 3. vd. 14. Vz Es (něm., na počátku článku). — Místo ten kladou následující, vz Následující. - To zastupující všecky rody. To jest ten pán. Jest to tvůj bratr? To je starý kůň. Či je to věc ? Ros. Jste vy to ? My jsme to. To sú veliké dediny. Ht. Sl. ml. 186. To je lež. D. Kdo jsou to ? Kom. To je pravda. D. — Ten, ta, to je-li podmě- tem, jak se srovnává spřísudkem? Vz Shoda přísudku s podmětem, Zk. Skl. §. 31. a To. — To přikládá se za příčinou většího dů- razu. Zk. Neb nenie jiného jména, v kterém bychom mohli spaseni býti, jedné to jméno Ježíš. Hus II. 150. Jaká jest to řeč? Br. Načež se to díváte? Br. Co to mluvíš na tu ženu? Svěd. Vidím fíky a to velmi dobré. Br. (Zk. ). Divná jest to řeč vyšla z úst jeho? Jel. Kam jsme my to přišli? To bych se podíval! Cf. Bl. Gr. č. 249., Filolog, list. III. 219., Brt. S. 3. vyd. 32. 2. — A to = a sice, und zwar (má-li přívlastek, výrok n. příslovečné určení důrazně se vytknouti, připojuje se slovy a to. Brt. S. 3. vyd. 32. ). Sluhu a to věrného z něho máš. Vylál mu a to na veřejné ulici. Anně dal díl a to výborný. Br. Nepřátely stírala a to mocí božskou. Br. Navrať a to bez ujmy. Kom. — To to! = ne, warum nicht gar. Chodí
k Vám? To to! Zaplatil Vám? To to (kde
pak)! Dch. Vz To to. — Tím, u kompar. Tím
lépe, hůře. Aby tím ochotnější byli. Br. — Čím — tím, je — desto, um so — desto. Čímž viece má, tiem viece žádá. GR. Čím více kmotrů, tím více šelem. Čím větší šelma, tím větší štěstí. Tím tížeji padá, čím kdo výš leze. D. — Tenhle, tenli, tent, tentě, tento, vz tato slova. — Ten který vz Ten který (za Tenkterové). — Vz Zájmeno.