TichoTicho, still, vz
Tichý. — T., tichoučko, tichounko =
tiše, still; v jižních Čechách:
tícho. Kts. Ticho, vše tichounko. Rkk. Ty seď t. a mlč. Plk. T. spáti. D. Ticho! ruhig! Nuž ticho! Dch. Mrtvý v zemi zakopaný ticho leží v hrobě. Mor. Tč. Je ticho, ani nepškne, ani nešeptá, ani nemrká, ani ne- muká (parataxe
= že ani nemuká). Brt. (S
. 140. ) T. mluviti (pošeptmo). Us. Tč. Jak dostal, sedí ticho ani nepškne. V již. Mor. Šd. Bylo ticho jako v hrobě. Us. Šd. T-o po celém domě bylo. Us. Ale jakkoli ticho nyní, ale mračí se se všech stran, tak že se obávati jest, že brz
y nějaké noviny usly- 216* šíme. Žer
. 347. —
T., a, n. =
tichosť, die
Stille. V dolině bývá ticho a parno. Sych.
Přetrže se ticho. Rkk. 41. Já tomu tichu
nevěřím, ich traue dem Landfrieden nicht;
Pokoj a ticho, Friedens- u. Ruhestand. Dch.
Ticho, že bych počul mušku prebruknút
.
Slov. Dbš. 43 Hrobové t. Us. Nastane-li
ve společnosti ticho, má někdo nohy kří-
žem přeložené
. Mus
. Je tu ticho, jak dyby
mák sél. Morav
. Brt
. Je tu t., že by bylo
myš šustnouti slyšeť
. Us. Šd. Rozhostilo se
t. hrobové, že nikdo ani nedutí, nikdo ne-
hlesl. Us. Ktk. Ó to ticho kochané! kdy se
mně ho dostane? Sš. Bs. 34. Co v tichu
vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek
tichý konec mívá. Pk. —
od čeho: od
větrů. V. —
Z ticha, po tichu =
ticho, tiše,
still, sanft. Z ticha mluviti. V. Po tichu jíti.
D. Je se milá žalovati po tichounku v borce
.
Rkk. Buďte po tichu
. Us
. Tč., Šd
. Pod sy-
nečkem z ticha koně kráčé, galanečka pře-
žalostně pláče; Dva kohóti mlátijó, slepica
nim věje, kapón chodí po patře, z ticha se
nim směje; Hraj muziko, hraj z čicha na
dunaj, budem se ubírat na milého kraj. Sš
.
P
. 306., 696., 798. (Tč
. ). Královna by po
tichu
. Kat
. 2521. Po tichoučku povídala.
Kn
. poh. 192.