TkátiTkáti, strsl. tbkati, tbką, texere, stind. takš, takšati, behauen, machen. Curtius 219. vergleicht pr. tuckoris, Weber. Mkl. L. 79. T., tkám (zastr. tku, tceš atd. ), tkej, tkaje (íc; tka, tkouc), tkal, tkán, tkání;
tkávati, tkávávati. T-ti =
cpáti, strkati, stopfen, pfropfen, hinein stecken;
utek skrze osnovu províjeti a v hromadu srážeti (plátno atd. tkáti), weben, wirken;
se =
toulati se, keinen festen Wohnsitz haben; herumgehen, schwärmen. Jg. —
co: plátno. Jel. T. mi- strná díla. BO. Křivda tká strasť dvojná- sobnou. Sš. Bs. 201. —
co komu: roucho. Hugo. —
(co) kam. Něco
na někoho t. = uvalovati, sváděti. V. Jakž to na ženy ne- motorně tká. V. Česť a n. 320. Něco
v pytel, v bečku tkáti = cpáti, strkati. L., Ros. —
jak. V jedno brdo tkáni jsou. Sych.
Na jedno brdo všecku (každou) přízi t., alles nach einem Leisten machen
. Prov. T-ti se
od města k městu. Žer. —
co čím. Ne-
217 umíš-li rukavicí zatkati, ale budeš tkáti (cpáti) pláštěm. Mus. —
co s čím. Umí dobře lháti, lež jednu s druhou tkáti. Č. —
se kudy: po zemi (toulati se)
. Cf.
Tkáče. Dal. Kde sě tak dlúho tkáš, že o svém mistře nic netbáš? Mst
. v. 81
. T-ti se po horách. BO
. —
kde jak. I dal se jim
v zemi
po vóli t. (toulati)
. Dal. 77. —
co z čeho. Z osnovy a útku těc sobě plátno
. Hugo
. Z blysků slunka zoři tkáš
. Sš
. Bs. 2.