TlítiTlíti (m.
tleti), tlím (na Ostrav.: tlu, tleš, tlel a tlil, tletí, Tč. ),
tlel, ení:
tlívati = ubý- vati, mizeti, schnouti, abzehren, abnehmen, schwinden;
práchnivěti, modern, morsch wer- den, verwesen;
doutnati, glimmen. Jg. — Strsl. tbl?ti, corrumpi; tbl hängt mit tBr zu- sammen. Mkl
. L. 27., B. 431. (Hý
. ). —
abs. Aniž toho blaženie dokonalého světí v ne- beském království sú dosáhli, poněvadž ješče jich těla zde nynie hnijí a jich kosti hnijíce tlejí. Hus III
. 298
. Ten člověk hrubě tlí. Ros. Dřevo tlí (schne; prachniví). D., V. Oheň tlí (počíná se rozhořovati), Ros
., popel tlí, D., uhlí, hubka tlí. Sych. —
od čeho: šat od molů tlí. Pešín
. —
v čem,
kde. V za- pomenutí tleliby skutkové a jména. Mudr. Msta v srdci jeho tlí. Sych. V těch kamnech to jenom tlí (doutná
, nehoří plamenem)
, es glimmt nur
. Us. Šd
. Už v něm tlelo. V již. Mor. Šd. Vz násl. —
komu. Už mu tlela kočička (zaječí ocásek — byla v něm malá dušička
, er war in der Klemme). Mor
. Brt
.