Tlouci
Tlouci (m., tloukti, vz Kt.; v obec. mluvě: tlouct), tluku (na Slov. tlku, v obec. mluvě tluču), češ atd., tluc (tlucte; v obec. ml.: tluč), tluka (ouc; zastar. tluče, íc), tloukl (přechod. tlouk, tloukši), tlučen, ení. Vz Péci. Tloukati, tloukávati. Starosl. tltka, pulso, koř. tlBk, k. Mkl. L. 28., B. 421. (Hý. ). T. = tuho bíti, mocně udeřiti, schlagen, stampfen, stossen; hmožditi, stufen, pau- schen; pohybovati se, schlagen; bouřiti, kle- pati, pochen, lärmen: zpívati, singen, schla- gen; se = bíti se, sich herumschlagen, balgen; potloukati se, toulati se, unruhig, herum- ziehen, poltern. Jg. — abs. Tloukl, přišed k jeho domu. GR. Tak dlouho tluče, až mu pro jeho nezbedné tlučení otevříno bývá. BR. II. 32. a. Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče; Kovář vždycky tlúká, byla bych já hlúpá. Sš. P. 25., 483. (Tč. ). Hodiny tlukou m.: bijí. Brt. Přijdu, kdyby 70 hromů tlouklo. Us. Kf. A já stojím u dveří a tluku, uslyší-li kdo hlas mój a otevře mi dvéře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnú. Hus II. 3. Tlouci ano neotevrou, volati ano nepře- vezou. Vz Marný. Lb. Kdo tluče, tomu se otevře. Č. Ktož tluče, tomu otevrú. Flaška. Tluče srdce, D., mlýn (když běhoun nejde vodorovně, a o spodek tluče). Vys. Kdo to tluče? Us. Tlukoucímu otevříti. Br. Puls tluče. D. Slavík, pěnkava, křepelka tluče. (Jg. myslí, že jest to german., užíváť prý se jindy slovesa zpívati. Pěnkava zpívá).. Us. — co, koho. Co mne tlučeš? Us. T. máslo (tlukadlem), Us., len, D., cukr, ko- ření, popruhy (tkáti), Dch., šachtu (hloubiti). Vys. Kolik je hodin? Tlouklo šest. Us. Dch. T-ci berana (dřímati), špačky. Vz Špaček. Tlouci (= tříti) bídu. Ve Slez. Šd. — (co, koho, se) čím. T. rukou, křídlem, holí, kladivem. Us. Tluče silnú pěsťú. Rkk. 48. T. pecky kamene mlýnského pemrlicí. Vys. T. hubou (hubovati). Kom. Dotud hubou tloukl, až nám to namluvil. Sych. Druhý pak že pěstí tloukl na obraz jakýsi svatý. Pal. III. 3. 78. — s čím. Tloukl s pěstí na stůl. šp. m.: tloukl pěstí. Š. a Ž. — (co koho, čím) kam. T. na buben. D. Na ve- liký buben t, (něco hřmotně rozhlašovati). Us. Dch. Když pak tloukl na dvérce vrat. Sš. Sk. 140. Když tlučete na dvéře jeho milosrdenství. BR. II. 32. a. Na jedno ko- vadlo tlouci (sobě pomáhati); kladivem na dvéře. V Kdo nám to tluče na naše vrata? Ať neotlouká stříbra a zlata; T-če na okno i na dveři: Poď mi, má Františko, poď, odevři; Tluče na dveři: Bratře otevři, založ mne bratře penězi. Sš. P. 127., 219., 525. (Tč. ). Tluč v buben. Us. Dch. Učení do ně- koho t. Us. Dch. T. se na koho = na dvéře k němu tlouci. Lom., Br. Kamenem v nebe tloukl. Peyt. T. někoho pěstí do zad, do hlavy. Us. Tluče ho Janek pod kolena (o lenochu). Č. Tomu tupému klukovi aby to člověk do hlavy tloukl. Us. Dch. Z mladu´s mě česal zlatým hřebelcem, včilé mě t-češ do hlavy tylcem. Sš. P. 532. — co oč. Tluc (tluč) hlavu o zeď, co si vytlučeš? (Hlavou zdi neprorazíš). Prov., Č. Tluče si nohy o kamení. Er. P. 74. — co odkud. Jelen lýko s nových parohů tluče. Šp. Vz Tluč. — co kde: Kroupy v stoupě t. (opíchati), Us., cukr ve hmoždíři pistí. Kom. Smetanu t-ci v máselnici. Dch. A posavad se to přátel- ství nezi nimi tluče (jaks taks udržuje). Us. Vk. Slavíček v háječku tluče svou písničku. Er. P. 462. V těch místech zlo- dějové se tlukou. Ler. Kerá se myšlenie najviece v tvém srdci tlukú? Hus III. 144. Tlouci na věži na poplach. Us. Dch. Máslo v belíku t. Ml. Pecky kladívkem na stole t. Us. Nevděčnému nic není vděk, by mu pak i pecky na hlavě tloukl. Vz Nevděčný. Č. — za co. Srdce za minutu 75krát tluče. Us. (Ml. ). Za 5 zlatých to kamení tluče. — co, se jak. Podlé řádů se netlouci, ale v hospodě zůstávati. BR. II. 238. Ten pút- ník, bez přestánie tluka voláše. Pass. 29. (Hý. ). — se. Kde se chudoba tluče (je). Reš. Co se to tam t-če? Ros. — se s kým: s nepřítelem. — se s čím kde. Že ten lotr s svými loďmi se tu nedaleko tluče. Pref. — se ke komu = na dvéře k němu tlouci. Jg. — se kde. Tlukou se mezi sebou. L. Tluče se lodí mezi vlnami (je tlučena). Jel. — se kudy: T. se po světě, Us., po vsech, Zlob., po dědinách. Sych. Po pustinách bloudí a kamením se tluče. Tyl. Tluče se kdesi světem. Us. Šd. T. se po službách. Arch. I. 176. Pokostnice, že se po kostech tluče a obecně slove dna. Hus II. 376. T. se po frejích, po pitích. Vz Zhýralý. Č. Neštěstí ne po horách, ale po lidech se tluče. Prov. Dna se po mně tluče; pakost- nice po těle se tluče. Lk. T-če se po všech peklích. Č.