Tluč, i, tluče
Tluč, i, tluče, e, f, na Slov. tlč, i, f. = ječmen n. jiné obilí stlučené n. na hrubo semleté, šrot, das Gestoss, der Schrot. Ros., MV. T. ječná, žitná; ječmen na tluč. V. Na t. semleti n. šrotovati. Vaň. Na mlýnu sla- dovém slad se rozmílá na t. Techn. Zrno na tluč. Dch. Tlučí kůži někomu vycpati (zbíti ho). Mus. 1864. 27. Chrtům n. voha- říkům při dvořích upravují tluč a kusy chleba se dávají, nežli těm lidem. Har. II. 89. Dobytku tluč dáti, míchati. — T. = bití, Schläge. Lom. — T. = srstnaté vlákno, které jeleni a srnci s mladých parohů stlou- kají, das Gefege. Šp.