Tmíti se
Tmíti se. Lesy tmi se. Osv. Loď chrámu hluboká se tměla. Mkr. — se kde. U no- hou se cos mu tmělo; Kol skrání tměl se věnec ; Blíž k zenithu se tměla obloha; Po stranách tměly se jim propasti; Pod námi strž hluboká se tměla; Bod tměl se v per- gamenu. Vrch. Za ní zima pověčná se tměla. Čch. Počalo se mu v očích tmíti. Vlč. — se čím. Ráj se prachem tměl. Vrch. Skály strmý hrot svým štítem tměl se v mlze. Vrch. — jak. Propast tmí se hrůzně v hloub. Kká. — nač. Slunce, mě- síc tmíti budou na sirobu (sirotky) truchli- vou. Výb. II. 1689.