Trať
Trať, i, trata, y, f., pl. traty = oddělení polí k jedné osadě n. vesnici náležejících, strana, položení, pole, die Feldflur, Flur, die Strecke, der Strich. Na Slov. = planina, niva. Hdk. C, Jg. T. ze stněm. trata, die Tratte, ager compascuus, pascuum, via pe- cudis. Gl. 343., Mz. 84. Na našich tratách pěkně obilí stojí. Us. na Mor. Pole v tratě. Zlob. Tři tratě pronajmu a jednu trať si ne- chám sobě na potřebu. Mor. Šd. — T. řeky, die Stromstrecke. Dch. — T. silniční, die Strecke. Trať vozní, die Fahrstrecke; běžná trať, kurrente Strecke; místní trať, die Lo- kalstrecke; trať železniční, die Eisenbahn- strecke; přednosta trati (železničné); zkou- šecí t., die Versuchsstrecke. Us. Dch. T. pře- vozná, přepravná, die Transportstrecke. Šp. — T., v horn. = těžné pole na sloji n. na žíle mezi dvěma patry, t. těžná. das Bau- feld, Abbaufeld zwischen zwei Etagen. Hř. T. uhelná, das Kohlenfeld, Kohlenabbaufeld zwischen zwei Etagen. Hr.