1. Tráva, travka, travička, travina, travinka
1. Tráva, travka, travička, travina, travinka, y, travice, e, f., lat. gramen, něm. das Gras. O krácení á (travou atd. ) vz Brána. T. od tru, strslov. = živiti, vz U, Natrutiti. Trávy (gramineae) = rostliny mající stébla oblá, cívkovitá, květy latnaté n. klasné, mezi něž i obilí náleží. Rostl. Trávy latnaté a klasaté: kukuřicovité, oly- reae, cukrovníkovité, saccharineae, bérovité, paniceae, chrasticovité, phallarideae, psár- kovité, alopecuroideae, chloriskovité, chlo- rideae, rýžovité, oryzeae, psinečkovité, agro- stideae, kavilovité, stipaceae, rákosovité, arundineae, otruhelcovité, ligeaceae, pěcha- vovité, seslericeae, ovsovité, avenaceae, me- dyňkovité, holcaceae, kostřavovité, festu- caceae, ječmenovité, hordeaceae, smilkovité, nardoideae. Jhl., Rstp. 1706., Kk. 106., 111. Nejdůležitější trávy: kukuřice, rýže, cu- krovník, oves, proso, bér vlaský, cirok n. proso indijské, rosička, pšenice, ječmen, žito n. réž, bambus. Jhl. v S. N. Vz tam více. Obyčejně jménem trávy znamenají se rost- liny k píci dobytku sloužící. Jg. V hospo- dářství slove tráva každá bylina, která vy- skytuje se krom vůle naší mezi jinými, prací setými, ušlechtilými bylinami jako: ohnice, hořčice planá, koukol, pýr atd. Vaň. V už- ším smyslu některé byliny zvl. travou se jmenují jako: hořká t. (hlaváček nachový), medová, rosná (rosička), vonná (tomka vonná, anthoxanthum odoratum, das Ruchgras), kry- stoforová (samorostlík, vranec, actaea, Chri- stophorskraut, Rstp. 25. ), zlá, Jg., Šp., žabí, Kh., mořská (vlastně: vocha n. pásemnice mořská). Jhl. Vz Schd. II. 261., 272., Čl. 153., Kk. 116., Slb. 125., KP. III. 372., S. N., Kom. J. 134., 419. T. čínská, boehmeria nivea, Chinagras; Urtica nivea, chinesische Nessel. Dch. Tráva mladá: úmlaď; špatná: prašec; stará: stařina n. travina; rychle vy- rostlá: výskočná, máholná. Šp. T. slamnatá: slamnačka; rákosovitá: chrastice; wildes Gras: tuří tráva. Šm. Uzel n. nůše trávy na Slov.: batoh. D. Plachta na trávu: měchna, loktuše. Jg. Klín trávy. T-u škubati, štikati, vytrhovati, V., žíti, strojiti, chystati (srpem), srpiti, sbírati, Us., vykliditi, trhati, vytrhati, D., vypleti, pleti, kositi. Us. T. bují (wu- chert); Šla trávu žít; Chřadnu jako tráva. Us. Dch. Šla kravám na trávu. Us. Brt. T. ze suchopáru. Er. P. 416. Poslal Aničku pro kosíř, že jí travěnky nakosí; Domluvily se dvě panny, by tej travěnky nažaly; Po tym dvorečkem lučenka, na ní vysoká travěnka; Jenom ty mě, má panenko, pověz, kam ty ráno na travěnku půjdeš?; Já chodím na travěnko do zelenýho hájko; a já naše koně vodím do drobnýho jatýlko; Travěnka uvjadne, jak na ňu mráz přijde a vaše po- ctivosť na věky zahyne. Sš. P. 137., 191., 246., 247., 498. Jak mraz na ňu padně, ta travinka zvadně, tež tak tej dzěvecce věnec z hlavy spadně. Sš. P. 378. Si-li ty, panenko, upřímná, nasekej travěnky do klína. Ps. u Frenšt. Šd. Ja si zaspívam, idúc na trá- vičku. Sl. ps. 10. Zelený jako tráva. Pásti dobytek v trávě; dobytek se pase v trávě, Us.; na t-u jíti (na Mor. Zlínku dle Brt. = na louce, na mezi atd. vysíkati; o trhání trávy v obilí říkají tam: cerky šly na hle- danou); na t-ě býti. D., Šp. Nachystati kra- vám trávy. Us. T-ou krmiti. D., Šp. Travou živ byl. Br. T-ou zarůsti. Us. Travka na ní roste (pohrbena jest). Rkk. Na kom tráva roste, toho už hlava nebolí. Netužte, kmetie, netužte, juž vám travička vstává, tako dlúho stúpaná cuziem kopytem. Rkk. 36. T-u na řady sekati. Šp. Ten nebude dlouho t-u šla- pati (umře); Přestal trávy tlačiti (vz Smrť); Nerád by, aby po něm t. rostla (vz Závisť); Ať jde, tu pro něho tráva nerostla (Odbytí). Č. Ten, rozumím, že slyší t-vu růsti (= ne- smírně se chlubí). Vz Chlubivý. Č. Prve než t. zroste, už koň umře. Smil. Z podrostající zase t-vy votava byvá. Kom. Z trávy se- čené na den panny Marie teče prý krev. U Mnich. Hr. Sbtk. 12. Děvy utrhnuvše ně- kolik stebel trávy svazují jich konce po paměti v klíně takto říkajíce: Trávo, trávo zelená, po pamětí pletená, pověz ty mně pouhou pravdu, za koho se vdávat budu. K čemu se pletení podobá, takový očekávají na sebe osud; podobá-li se věnečku, brzo se vdají. Ib. 33., Er. P. 80. Na vysoké hoře zelená se tráva, ať ta naše láska stejná vždy zůstává. Sbtk. 312. Proto tráva zelená, že je blízko vodička; proto panna hezounká, že je ještě mladička. Ib. V tom našem sá- dečku travička zelená, v tom našem sádečku tráva roste: žne ji tam Ančička, je ještě maličká, já si na ni počkám, až doroste. Er. P. 140. Při ďarmotskom mostě tam trávička roste, trávička zelená povýše kolena. Kdo ju kosit bude, ten muoj milý bude: kosí ju Janíček, sivý holubíček. Koll. I. 296. Přes potok můsteček prohýbá se: roste tam tra- vička neseká se (děvče-li nemá milovníka). Er. P. 149. Škoda trávy zelenoučké, nikdo jí nekosí; škoda jest prstenku mého, leda- kdo ho nosí (naříká děvče nemilované). Sbtk. 313. V háji travičku žíti, nechtějte to činiti, panny a mládenci s zelenými věnci: můžete se požíti. Er. P. 189. Je li z jara mnoho žluté trávy, bude prý mokrý rok; pakli je z jara mnoho bílé trávy, bude prý suchý rok. Er. P. 53. U večer filipojakubský kladou u nás přede dvéře chlévů kusy drnu co nejhustšího, aby čarodějnice neměly k do- bytku přístupu; neboť která čarodějnice se chce do stáje dostati, ta musí dříve všecku travičku v drnu spočítati. Sbtk. 315. O vý- znamu trávy v národním podání vz Ib. 311. až 315. Dyž pudu na trávu, pudu po do- lině, abych uslyšela ty ochozky zvone; Šlo děvča na trávu na širokú mezu; ponejprv zažala, prsteček odžala; Co ty dívča, co ty nám dáš, dyž tu trávu kosíváš ?; Kázali otec a máti, zelenej trávy nažati; Kdo vám tu trávu kázal žít? jedna musíte a námi jít; Zelenaj se, zelenaj zelená trávo v lesi! Jak se já mam zelenať, dy už jsem na pokosi?; Ona trávu žala, trávu dožínala; S pánem Bohem, mé mamičky krávy, nebudú vám nosit moje záda trávy; Kdo ťa bude trávo kosit, až já budu paláš nosit ?; A tou travou jetelovou... Sš. P. 72., 164., 189., 190., 264., 329., 456., 601., 659. (Tč. ). V černym lese slavik zpivo, tamo dzevče trovu zbito, nazbi- rala moc, němohla ji zmoc. Sš. P. 538. Hledej trávy pro své krávy, ona ti dá ztravy. Tč. T. před Jiřím (rostoucí) má se raději zatlouci, poněvadž, roste-li t. v tu dobu, potom zima bývá. V Bystersku. Sn. Před sv. Juřím kdyby trávu ze země kleštěmi táhl, nevytáhne jí a po sv. Juří kdyby ji kladívkem do země vtloukal, poroste přece. Kda. Z trávy bude seno a z krásné dívky stará suchá žena. Hnš. Na zpósob nedobrej trávy zlé mravy zróstajú, čím jich jest víc, tím vždy většé potupení majú. Slov. Tč. Mníš trávu, on zelí (vz Nedorozumění). Lb. Když v letě pes travu žere, pršívá. Us.