TrestáníTrestání, n. =
kárání, pokuta, kázeň, das Strafen, die Strafe
. T. trpěti
, snášeti
, nésti; těžké t. podniknouti; t.
na těle, na hrdle, na měšči; v přísné t. bráti, vzíti; t. prominouti. V. T. na hrdle změkčeno bývá vypověděním. Kom
. J. 671. Bez t. zůstávati. Er. Vz Trest. Ouředník rychtáři poručil je do t. vzíti. Břez. 159. Jeden z nich poslu- šenství zachovati nechtěl, tak že jej sotva do t. připravil. Ib
. Trestáni holí (slov. pa- licí), die Züchtigung mit Stockstreichen
. J
. tr. Jestliže by oni skrze takové jich zlé činy jakého t. hodni byli. NB. Tč. Hanlivé t. Jel. En. m. 70
. Soudce snaží se ortelem svým v t. bráti ty, kteréž žalobník hodné býti t. ukázal. Bdž. 2. T. hříchův. Pal. III. 3
. 63. Lebo sa ja bojím božského trestaná na mojém statečku. Sl. ps. 71. 72. Den tresk- tání a úkora. BO. Lid vida nehodného syna, má sě sjíti k trestánie, buď syn číž člověk; T. neb káránie nezřiezené trpěl jest spasitel náš, proto že řádem tresktal jest zlosť lid- skú a zvláště kněžskú; V t. zavierá se zpra- venie
, tak že každý, ktož chce tresktati, ten má spraviti. Hus I. 143., 239. Ucho, kteréž slyší tresktánie, jest ucho života t. j. vede k životu dobrému; T. přijmi rád; Ktož zamietá t., ten nenávidí duše své, ale ktož přivoluje trestáním, vladař jest srdcě; Ktož zamietá t., ten sobě škodí; Převrácení těžce sě spravují t. j. tresktáním polepšují; T. milosrdného nemá nikto zavrci; T. las- kavé jest každému přikázáno od Krista; Abychom my, ač vieme jich zlé činy, v tu dobu přemlčeli, proto abychom dobrého t. neproměnili v prchlivé bráněnie; Obyčej hřešenie netrpí t. Hus I. 246., 247., 282., 382., 383., II. 120., 437. (Tč. ). Bez t. svět by zhynul z ludskej bezbožnosti; Skrovné t. od hříchu brání; Vdovy utiskání není bez t.; Světské t. od zlosti brání; Dosť je času ku trestání. Na Mor. a Slov. Tč. T. jednoho skrotí desátého. Pk. —
T. slovy =
domluva, die Scheltung
, Zurechtweisung. V.