Tvář
Tvář, i a e (V. ), f., tvářka, tvářička, y, f., ze tvarja (Mkl. B. 58. ) = způsob, líce něčeho, tvářnosť, podoba, doba, die Gestalt, Form. T. divnou z sebe učiniti. Troj. Dá- vati si t., že..., Miene machen.... Dch. Jako když v řece tvář se obrážívá. Us. Ďábel se jí v člověčí tváři zjevil; Ďábel se v jinou tvář proměnil. Pass. 494., 832. Zjevil se mu duch sv. v holubí tváři. Pass. mus. 278. Jakož duch sv. v holubičie tváři sě ukázal.... Hus III. 22. Duch sv. seslán v tváři holubičí. Ctib. Jak svět a lato věcí tvář povstala. Ráj. V chlebnej tváři ty se skrýváš. Výb. I. 327. Všem mořským div- ným tvářeni. Výb. I. 292. Krásný tvarzyu; Tvarzy tvú a krású tvú. Ž. wit. 44. 3., 44. 5. T. nepřátelská. Hr. rk. 291. T. ďáblova. Ib. 291. — T. = tvor, stvoření, das Geschöpf. T. je jotovaná forma slova tvar (tvor), tu- dyž: mořská tvář, němá tvář, hloupá t. = mořský, němý, hloupý tvor. Jir. v Mus. 1864. 145. Němá tvář (němé stvoření, ne člověk mluvící). Ros., Sych. Hóře činí než němá tvář. Hr. rk. 273. Ubohá ta němá tvář kostmi v těle svítí. Us. Šd. Všeliká t. živá zemřela, jest v moři. ZN. Třetie den mořské t-ři vyraziec sě nad moře řváti budú až do nebes; A každú t. podlé svého řádu ne- jedúc ani pijiec. Pass. 13., 14. (Hý. ). Že vše- liká tvář letěti na zemi musí na nohách sě držeti nemohúc. Pass. 14, Děkujte Hospo- dinu všecky tváři lidské; Cyprianus lidi v jiné tváři obracováše; Bůh nám podrobil všeho světa tvář. Pass. 782., 830., 866. Hóře činí než t. hlúpá. Hr. rk. 273. — Tkad., St. skl., Leg. — T. = pohlaví, pokolení, das Geschlecht. Panna čistá, která mužské tváři nikdy nepoznala (muže). V. — T. = strana hlavy přední, u člověka tvář i obli- čej, u zvířat tvář, das Gesicht, Angesicht, Antlitz. Jg. T. lidská, hovadská, krvavá, pěkná, bledá, V., trudovatá, Ja., spadla, D., červená, snědá. černá. Us. V tvář někoho udeřiti. Ros. T. jeho hnědne; Slzy mu po tváři kanou; Pravdě do tváři bíti; Obraz tváře Ježíšovy; Něčí t. hladiti; Před mou tváří to učinil; Bíti se v tvář; Jsou sobě tváří v tvář; Drobná tvářička. Dch. Byl tváře snědé. Pal. Dj. III. 3. 268. Píchel on ju píchel pod její bílú tvář, z tej rány vy- růstel červený tulipán; Dyž je tělo umrlý, só tvářičke bledý. Sš. P. 99., 125. Pěkná tvář je milá očím a táhne k milosti, mnohým pak dvéře otvírá k mnohé bezbožnosti; Blatnavá barva ve tváři. Mor. Tč. Umývaj tvár, též i ruky, ništ nešanuj vody; též kdiž pahnosti obrežeš, nebuděš mať škody; Lepšá krása v cnosti, než tvár v spanilosti; V zrcadle sa tvár spatruje, ve víně sa srdce zjavuje; Od hladu oči do dolkóv hlyboko vpadajú, bledne tvár, ostrejú zuby, pysky zasychajú; Čeho jazyk nechce zjeviť, tvár nechce zatajit. Na Slov. Sněť tváře (vodní rak, noma). T. napíhavá. Brt. S. 89. Slušelo jí to roztomile, jako červená tvář míšen- skému jablíčku. Šml. Kte do neba pluje (plije), na jeho vlastniu tvár slina padá. Na Slov. Dbš. 45. Tváři okrouhlé. Pč. 12. Odpírati komu v tvář (v oči, zjevně). Sš. II. 23. Orel tvój buď vzat před tvú tváří a ne- buď navrácen tobě; A čině, co se líbí, před tváří mú; A padl jest na t. (v tom pokoru jest ukázal); Aby (obraz) v tváři byl jako on; Ukaž mi tvář svú, vzni hlas tvój v uších mých; Neb všichni zevnú tváří slávu boží viděti budú; (Je) mně zjevně tváří v tvář ukážeš. Hus I. 56., 446., II. 343., 371., III. 32., 48., 94. (Tč. ) Do tváře někomu něco říci (do očí). Pk. T. ukryti, přikryti, za- kukliti; na t. upadnouti; t. zpotvořiti. V. Jakkoli mu toho naši slovy důraznými v t. jsou dokazovali. Ddk. II. 322. Pot se mu po tváři lil. D. Dolíčky, důlky neštovičné v tváři. Us. T. se mu kulatí od dobrých kousků. Sych. Plný v tváři. D. Ve tváři (na tvář) otci svému jest podobný. Bern. Tváří v tvář viděl Boha. Br. Do tváři se komu smáti. Us. Z t-i se znáti. Obrana čas. duch. Má t-e jako měsíc v úplnku. Pk. Má tvář jako slabikář (hubenou). Us. Nelez tam tvářička, kudy neproleze hlavička; He- zoučké tváře, škoda, že v hlavě není hospo- dáře. Pk. — T. s vedlejším ponětím něja- kého hnutí mysli, ježto se v tváři nejvíce jeví, das Antlitz, Gesicht. Jg. Tvář jasná, Br., smutná, šlechetná a libá, protřelá (protře- lého čela člověk, nestydatý), V., příznivá, Us., zamračená, Sych., škaredá, veselá. Us. Zardění t-e. V. T. se jí zapálila; Svou t. zakaboniti; Ukazovati dobrou tvář. Dch. Proč se vraští t. tvá? BO. Tam každá ne- řesť bujně prospívá, kde mocná t. se na ni usmívá. Shakesp. Tč. I vinný tvár svú za- paluje, však len vtedy, když výstupek jeho sa zjevuje; Kdo má v zlém účinku vždycky tvár jednakú, ukazuje k polepšeňu starosť ledajakú. Na Slov. Tč. Jak ti znikne v srdci žádosť, hned do tváři běží, aby i lidé po- znali, co ti v srdci leží; Z tváři známo bývá, co jazyk zakrývá; Žádosť vyjde na tvář, když se v srdci skrývá; Co v tvém srdci může sedět, to se z tváři může zvě- dět; Tvář učiní známé to, co v srdci máme. Mor. Tč. Jeho veselou tvář k sobě obrá- enou spatřují. BR. II. 19. b. Vida hněvivou t. otcovu. Ib. II. 121. Kyselá t. laskominy dělává a každému se protiví. Lb. T. mysli zrcadlo, vydá hned, co tam padlo; T. snadno vynoří, co se v srdci bouří; Tvářka není lhářka. Pk. Mnohý má tvář ctnostlivú, ale v srdci zlosti. Mor. Tč. Tvář mu hněvem ohnivěla. Sych. Přivítati někoho t-í příz- nivou. Troj. S jednostejnou t-í půjde (bez pohnutí) Kom. Z tváři mysl září (šváří, na Slov. ). Č. S jasnou t-í přiběhl. Ml. Jich tváři svítily se jako slunce. Pass. mus. 369. — T. = jedno líce, die Wange, der Backen. Pravá t. mne bolí. Má boubelaté tváře. Us. — T. sedací, der Sitzbacken. Us. Jg. Tvári svej žáden nevidí len v zrcadle. Na Slov. Tč. Byl by nás políbil v druhú tvář. NB. Tč. 254. — T. zemská n. země = svrchek, po- vrch, die Erdoberfläche. V. Tma nočnie t. zemskú přikryje. Troj. Kteříž byli na t-i země. Br. Tmy biechu nad tváří propasti. BO. — T. = hlaviště, der Kolben. Tato puška má nízkou t. U Rychn. Črk. — T. = tváření, die Geberde, gestus. D. — T. sv. Jana = ďáblík, nadrahule, nadragula, zminec, aron blamatý, arum maculatum, die Magen- wurz, rostlina. D., Rstp. 1659. — T. = střecha válečná k ochraně bojovníkův uči- něná, testudo. Jir. — T. U tváře v Praze. Vz Tk. II. 551.