1. Tvrdý1.
Tvrdý; tvrd,
a, o, komparat. tvrdší, (tvrzší, Št.; strč
. tvrzí
. Kořín. v Rkk. 14
. ).
T. =
ne měkký, hart. Strsl. tvrtdb, firmus.
Mkl. B. 31. T. kámen, skála, dub, V., ocel
,
Rkk
., dříví (dubové, bukové atd. ), vejce,
maso, pecka, chléb, kůra, šupina, ořech,
len, tolar, Speciesthaler, Us., knedlíky
(Wasserspatzen), houska, rohlík
, mrkev (ne-
dovařená), kedlubny atd.; maso jako po-
dešev, Šp., kůže, D., peníze (proti: drobným).
Jg. Tvrdý jako kámen, jako železo, jako
kosť, košťál, co roh, D., co měď, Us., jako
nákova. Mt. S. T. stopa, když se na tvrdé
půdě jenom nejkrajnější stěny spárů vy-
tisknou, das Kränzen. Šp. T. vaření v cu-
krovarstvu, das Fettkochen. Dch. T. ka-
meni (v hornictví). D. Kůň těla t-ho. Db.
T. blána. Nz. T. obilí (pšenice, žito). Us.
Šd. Srdce (jejich) tvrdé a jako kamenné
obměkčil; Srdce i kamení tvrdší. BR. II. 13.
b
., 130. a. Aby ne vždycky mléka potře-
bovali
, ale také tvrdšího pokrmu požívali.
BR. II. 537. (Šd
. ). Bo ja už věcej (více) ně-
stanu, ležim tu pod tverdu zemu. Sš. P.
493. Ten kámen jest velmi tvrd. M. Dva
tvrdá kamení řídko dobré mouky namelí.
D. Čím starší kozel, tím tvrdší roh (tvrdo-
šijnější). Tvrdáť jest to kosť na jeho zuby.
Na tvrdý špalek tvrdý klín. (D. ). Tvrdé má
řemení (je skoupý). Mus. Mlátiti po tvrdých,
po tvrdé (když se ponejprv mlátí strana;
mlátiti po měkké i. e. straně, mlátí-li se
strana již druhá, obrácená). Musíť tvrdé
hrušky hrýzti. Mus. Nerád v tvrdém vrtá.
Vz Lenoch
. D
. Umí v tvrdém vrtati (=
dlouho se lopotiti). Us. Má tvrdou kůži (jest
lakomý). Č. Cizí kůň má tvrdý hřbet. Č.
M. Vz strany přísloví ještě:
Huba, Hřbet,
Kabát, Kámen, Krk, Masný, Nos, Palec,
Tesati, Vytrhnouti co komu kde. —
od
čeho. Ot nepřátel tvrdá dosti (země). Dal.
II. 32
. —
T. voda (studničná), hart. T.
povětří (suché, čisté), čas, rein und trocken.
Sych. Us. u Litomš. Bda. —
T. souhlásky:
h, ch, g, k, r, n, d, t, ł. Vz Hláska. —
T. =
pevný, silný, nepohnutelný, fest, stark, unbeweglich. Aj prúd Pražan jarno přese zdi teče, zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě. Rkk. 19. I otnese u hrad, ach, u hrad tvrdý. Rkk. 27. Odtrhli sme od toho města, jeho nedobyvše, neb jest tvrdé. Pal. Dj. IV. 1., 158., Arch. IV. 387. T. naděje
. GR
. T
. miesto. BO. T. spaní, Us., usnutí, Jel., sen. Bibl. V tvrdém spaní dítě zalehla
. Sych. —
v co. T
. v nohy (dobrý chodec). Alx. Jakž lvový štěnec, jenž ještě netvrd v nohy. Jir
. Anth. I
. 33. —
T. =
ostrý, přísný, surový, tuhý, streng, hart. T. zákon, Háj., meč, Jel., řád, Us., vychování
. Jg. Nežeň sa šuhajko, tvrdá jeseň přišla. Ps. sl. 320. Téhož léta byla velmi tvrdá zima. Let
. 10.
, 129. Dala je ve tvrdé vazbě držeti.
Pal
. Dj
. IV. 1. 19. —
T., steif. Už sem byla
celá tvrdá; Mám tvrdé nohy. Slez. Šd. —
T. =
nečilý, unempfindlich, hart. Kůň tvrdé
huby. Us. —
T. =
nestoudný, hart, unver-
schämt. Tvrdého čela býti (také: tvrdošijným
býti). Jg. —
T. =
nepohnutelný, neohebný,
neústupný, hart, hartnäckig. V. T. hlavu
míti. Jest t. šíje člověk. D. Dvě tvrdé hlavy
nebrzy spolu trefí. D. T. pes = při cvičení
tvrdošíjný a zlý, nebo který nekvílí, je-li
bit. Šp. T. palice, der Dickschädel, hla-
vička (o dítěti). Dch. Tvrdé s tvrdým ne-
zmuruje žádného stavení
. Na Slov. Tč. T
.
dóvod. Hus. II. 66.
—
v čem. Kdo tvrd
ve zlém, ten proti dobrému. Št. —
T. =
necitlivý, nelítostivý, nemilostivý, nemilo-
srdný, krutý, nevlídný, hart, unempfindlich,
unsanft, unmild. —
ke komu. T. napo-
mínač, Kram., upomínatel. Jel. T. srdce. D.
T. slova, odpověď, Us
., pýcha. Hlas. Slovy
tvrdými na někoho se utíkati. V. T
. kůže
(zarytý hříšník, hart gesottener Sünder).
Dch. Upadne-li (siemě) na skálu, to věz
na srdce tvrdé, opět užitka nepřinese.
Hus. II. 72. Řeč tvrdá zbuzije hněv. BO.
Vz T.
(ne: měkký)
. Nebuďte k nim tvrdí.
Kram
. K těm nebuď své ruky tvrdý. Výb
.
I. 918. 2. —
T.
hlava =
nevtipná, unge-
lehrig, hart. V. —
v čem: Ti, kteříž jsú
v rozumu tvrdí a hlúpí. Hus. II 132. —
T. =
zběhlý, erfahren, versirt. Tehdy jeden
mistr najhrzší a v učení všech najtvrdší
(= nejzběhlejší). Kat
. 1679. —
T. =
těžký,
trudný, nelehký, nesnadný, schwer, hart,
mit Mühe verbunden. T. dýchání, Reš., sto-
lice, jídlo (nelehké k strávení). Tvrdých
věcí tížete; Dievné a t. věci mluví sv
.
Dionysius o andělích. Hš. exc. Kdo jest
tvrd v životě (nemá stolice)
. Jád
. —
v čem.
Kůň tvrdý v běhu, v chůzi, schwerfällig
.
Db. —
s inft. Tvrd kozel dojiti (o lako-
mém). Č., D. Což je ta cesta tvrdá orat
. Er.
P. 183., 437. —
čím: slovo výkladem tvrdé,
schwer zu erklären. Nz. —
T., s ohledem
na cit a to nejvíce nepříjemný, hart, unan-
genehm. T. zima. V. T. osud, práce, verš,
víno. Us. T. jho nésti. Musí tuhá a t. zima
býti, aby měl vlk vlka jísti. Prov
. Aby mu
to na tvrdé nepřicházelo. Kom. D. 82. —
T. =
tuhý,
valný, náramný, hart, gross, stark, schwer. T. boj. Alx., Troj. Kto
železo na ceste najde, bude mať t. šťastie. Na Slov. Dbš. 105. V t. boj s někým vjíti. Dal. 165. Polapila ho v třieslech tvrdá bolesť. BO. T. jeseň = nejvyšší čas jeseně
. Na Slov. V t
. noci (hluboké, k práci se nehodící). Kom. Do t. noci tam byli (pozdě do noci). Koll. —
T. =
otužilý, abgehärtet. —
nač: na zimu. Mor. Brt.