-u
-u přípona a) 1. os. sg. praes. z původ- ního a: nesa-nesu, vz Gb. H. ml. ml. III. 2. 6., -i (od XIV. stol. zastupuje je namnoze -i, ale od XVII. stol. se ujímá zase -u. List. fil. 1898. 74. ); b) 3. os. pl. na Lašsku: pletu m. pletou. List. fil. 1898. 94. Kněží p. Boha prosu (prošú). Gb. H. ml. III. 2. 27. ú. Vz Gb. H. ml. III. 2. 473., 253. Změny jeho v jihozáp. Čech. vz v Dšk. Vok 52. nn., na Hořicku. Hoř 74. Lašský dialekt má za ú jen u, protože neznaje dlouhých samo- hlásek nedal vzniknouti ani au, ani ou, anebo je záhy odstranil. Vz Mus. fil. 1897. 206.