Účasť
Účasť, i, f., die Antheilnahme. Míra účasti nebyla u všech stejná; Genitiv účasti = partitivní; Ú. ve strastech Páně; Synové nevolnic nemívali účasti v dědictví. Sš. Sk. 18., 13.; II. 31., 51. (Hý. ). Čestí panovníci měli ú. ve volbě německých císařů; Na těchto obecných sněmech ú. měli bez roz- dílu stavu všichni zbraně schopní; Národ j béře ú. na veřejných záležitostech; Václav osobně ú. měl na volbě Viléma. Ddk. IV. 190., 218., 235, V. 267. (Tč. ). — Ú. = osud, das Schicksal. Novor. 1824.